Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 95/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.95.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint filed before final Supreme Court appeal decision.

Numero d'incarto II.ÚS 95/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint as inadmissible because it was filed before the final appeal decision by the Supreme Court. The petitioner argued a violation of fundamental rights, but the Court found the appeal was filed simultaneously for prudence, making the constitutional remedy premature. The Court ruled that waiting for the Supreme Court's decision is required to avoid interfering with ordinary courts and to ensure procedural efficiency.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed before the exhaustion of ordinary extraordinary remedies, specifically when the final decision of the Supreme Court on an appeal has not yet been rendered.

Parole chiave

Generato dall'IA
premature constitutional complaint exhaustion of remedies subsidiarity principle Supreme Court appeal procedural inadmissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Art. 89 odst. 2 Ústavy
Art. 90 Ústavy
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 28/09 ze dne 13. 1. 2009

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 11. ledna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. D. R., zastoupeného JUDr. Janem Machem, advokátem, se sídlem Vodičkova 28, Praha 1, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 1 Co 140/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 7. 1. 2011 a doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 1. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť má za to, že postupem v rozporu s čl. 89 odst. 2 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") došlo k porušení jeho základního práva garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu ústavní stížnosti a dotazem na pracovnici kanceláře senátu 31 C Městského soudu v Praze bylo zjištěno, že stěžovatel podal dne 30. 12. 2010 proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 1 Co 140/2010 dovolání k Nejvyššímu soudu, o kterém dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto, přičemž argumentace stěžovatele obsažená v dovolání je téměř totožná s tou, kterou předložil ve své ústavní stížnosti.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

Podle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost i proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Jinými slovy, v případě, kdy stěžovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, přičemž o přípustnosti dovolání rozhoduje sám dovolací soud, nelze posléze podanou ústavní stížnost i proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítnout z důvodu její opožděnosti, ledaže byl mimořádný opravný prostředek čerpán neefektivně. V dané věci stěžovatel podal dovolání souběžně s ústavní stížností, a to z důvodu opatrnosti. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu a rovněž tak eventuelně proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů začne stěžovateli běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k čemuž však, jak ostatně popsáno shora, není důvod (obdobně viz usnesení

sp. zn. II. ÚS 28/09

ze dne 13. 1. 2009). Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat, stejně jako nelze nyní zkoumat, zda stěžovatel podal dovolání efektivně. Lze uzavřít, že podání ústavní stížnosti je nyní předčasné. Na druhou stranu odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, neboť pokud by jeho řádné dovolání neuspělo, bude moci zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Nadto je zřejmé, že sám stěžovatel dal svým postupem najevo, že tvrzený zásah do jeho práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ust. § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2011

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj