Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3543/10 ECLI:CZ:US:2011:3.US.3543.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against civil court ruling on vehicle towing fee dispute. Stayer failed to prove standing or procedural error. Court rejects claim of unfair process. Stayer accepted court's evidence evaluation. No excessive discretion found.

Numero d'incarto III.ÚS 3543/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a vehicle towing service provider against a district court's rejection of his claim for payment. The stayer argued the court failed to instruct him on necessary evidence under § 118a of the Civil Procedure Code, claiming unpredictability and a violation of fair trial rights. The court rejected this, noting the stayer had already consented to the evidence-based decision and that the lower court's evaluation of documents did not constitute an excessive exercise of discretion.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the contested decision does not involve an extreme excess of discretion or a violation of fundamental principles of justice, and the applicant has not raised new arguments or evidence.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint excessive discretion fair trial rights evidence evaluation standing in litigation vehicle towing fee civil procedure code

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 202 odst. 2 o. s. ř.
Stěžovatel tvrdil, že tímto rozhodnutím, vůči němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl.
§ 118a odst. 3 o. s. ř.
Dle stěžovatele měl být soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen, že nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svého sporného tvrzení o tom, že právě on provedl odtah vozidla a nikoliv (oproti závěru soudu) společnost CAR EXPRES 24 s.
§ 115a o. s. ř.
Protože stěžovatel projevil souhlas s postupem ve smyslu § 115a o. s. ř., soud ve věci nenařizoval jednání.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
ř.), bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 126/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming lower courts wrongly applied restitution blocking rules regarding property transfer.
III. ÚS 303/04
Constitutional Court annuls Regional Court ruling for arbitrary procedural delay denial violating fair trial rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
IV. ÚS 221/04
Constitutional Court partially allows constitutional complaint, striking down state cost order due to procedural delays.
III. ÚS 137/08
Constitutional Court quashes lower court ruling for failing to address all claimed travel expenses in car accident compensation case.
I. ÚS 3143/08
Constitutional Court quashes civil judgment for bagatelní case due to lack of fair trial guarantees and insufficient reasoning.
III. ÚS 103/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding short deadline and contract penalty in small claim case.
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
III. ÚS 677/07
Constitutional Court allows cost reimbursement when administrative court stops proceedings due to applicant's satisfaction.
IV. ÚS 1181/07
Constitutional Court allows father's alimony claim by striking lower court ruling for arbitrary application of family law.
Pl. ÚS 85/06
Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of fair trial rights due to conflicting Supreme Court rulings on mortgage rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 11. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele J. P., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. srpna 2010 č. j. 31 C 534/2009-21, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o zaplacení přesně specifikované částky a rozhodnuto o nákladech řízení. Stěžovatel tvrdil, že tímto rozhodnutím, vůči němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Uvedl, že se žalobou u obecného soudu domáhal zaplacení částky jako ceny za odtah vozidla, který byl proveden na základě objednávky žalované (vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem). Dle stěžovatele měl být soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen, že nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svého sporného tvrzení o tom, že právě on provedl odtah vozidla a nikoliv (oproti závěru soudu) společnost CAR EXPRES 24 s. r. o. Takto bylo pro něj rozhodnutí soudu nepředvídatelné. Nárok na zaplacení odměny mu vznikl. Fakticky odtah provedl a proto je nárok na zaplacení dán, když se může z hlediska právního posouzení jednat o nárok z bezdůvodného obohacení. Stěžovatel je totiž jediným společníkem a jednatelem uvedené společnosti. Fakturu vystavil jako fyzická osoba, neboť odtah fakticky (ve prospěch žalovaného) provedl. Proto také vedlejší účastník neměl, jak uvádí stěžovatel, předmětnou fakturu vrátit s odůvodněním "nesmluvní poskytovatel". Stěžovatel dodal, že tak bylo učiněno z důvodu, že nemá se žalovaným uzavřenou rámcovou smlouvu o odtazích vozidel, v čemž tkví dle jeho názoru podstata sporu. Tou se ovšem, pro jím přijatý právní závěr, obecný soud nezbýval. Pro uvedené důvody se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadený rozsudek nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další).

Z pohledu záležitosti stěžovatele dále nutno uvést, že ústavní stížnost směřuje proti zamítavému rozsudku co do požadované částky 1.641,- Kč s příslušenstvím. Jedná se o nárok, který představuje tzv. bagatelní částku, ve vztahu k němuž není přípustné odvolání ani dovolání [§ 202 odst. 2 a § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

III. ÚS 405/04

,

III. ÚS 602/05

,

III. ÚS 748/07

,

IV. ÚS 3247/07

, všechna dostupná na stránkách http://nalus.usoud.cz) dal najevo, že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jedná se zejména o situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu anebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy

sp. zn. III. ÚS 137/08

,

I. ÚS 3143/08

, usnesení

sp. zn. III. ÚS 103/10

).

Odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 je založeno na argumentaci vycházející z toho, že vedlejší účastník si objednal u shora uvedené společnosti odtažení přesně označeného vozidla. Následně mu byla vystavena faktura s označením "J. P., Car expres, Chválenice 40, IČO: 61141682", která byla stěžovateli vrácena s poznámkou "nesmluvní poskytovatel". Soud dále uvedl, že ve výpisu rejstříku ARES je registrována firma CAR EXPRES 24 s. r. o., IČ: 25734075, se sídlem Chválenice 40 (zapsaná v obchodním rejstříku Krajského soudu v Plzni) a dále J. P. (osoba zapsaná v živnostenském rejstříku)". V důsledku toho dospěl k závěru, dle něhož stěžovatel není ve sporu aktivně legitimován, neboť smlouva o odtahu vozidla byla uzavřena mezi předmětnou společností a vedlejším účastníkem, nikoliv mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem, když J. P., vycházeje z výpisu z živnostenského rejstříku, ani pod jiným jménem nepodniká.

Vlastní obsah citovaného odůvodnění rozsudku obecného soudu, resp. jeho rozhodovacího důvodu, stěžovatel v konkrétní rovině ve vztahu k jednotlivým bodům jím přijaté argumentační linie nerozporuje.

Protože stěžovatel projevil souhlas s postupem ve smyslu § 115a o. s. ř., soud ve věci nenařizoval jednání. Poučovací povinnost spjatá s jednáním soudu (§ 118a odst. 3 o. s. ř.) proto nepřicházela v úvahu. Přezkoumávat samotný úsudek soudu, zda "ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů" (§ 115a o. s. ř.), a tudíž (za ostatních zákonem předepsaných podmínek) nenařizovat jednání, by Ústavní soud mohl pouze za výjimečných okolností, za nichž by šlo o zjevný exces obecného soudu. Taková situace ovšem v daném případě dle přesvědčení Ústavního soudu nenastala.

Obvodní soud pro Prahu 7 vycházel z předložených listinných důkazů. Projev svévole spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi těmito důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (při hodnocení důkazů) ze strany obecného soudu, napadené rozhodnutí nezakládá (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

, a další). Rovněž interpretace jím provedená není nepřiměřená zjištěným skutkovým okolnostem, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

).

Proto Ústavní soud, aniž by jakkoliv bagatelizoval (věcné) námitky stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu