Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial and double sanction for patent infringement. The appeal is rejected as clearly unfounded. The Constitutional Court rejects the appeal as clearly unfounded, finding no violation of fundamental rights or constitutional order in the lower courts' proceedings regarding patent infringement penalties. The court ruled that the lower courts correctly applied simple law and respected the appellant's procedural rights, rejecting claims of double jeopardy or insufficient evidence. The decision establishes that constitutional review is limited to constitutional compliance, not factual re-examination of simple law cases. The Constitutional Court dismissed the appeal as clearly unfounded, finding no violation of fundamental rights or constitutional order in the lower courts' proceedings regarding patent infringement penalties. The court ruled that the lower courts correctly applied simple law and respected the appellant's procedural rights, rejecting claims of double jeopardy or insufficient evidence. The decision establishes that constitutional review is limited to constitutional compliance, not factual re-examination of simple law cases.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by CONSTRUCT A&D, a.s., against lower court decisions imposing fines for patent infringement. The appellant argued that the courts violated her right to a fair trial by relying solely on photographs instead of physical evidence and imposed a double sanction for a single violation. The court determined that the lower courts acted in accordance with the law, respected the appellant's procedural rights, and that the complaint was clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts have correctly applied simple law and respected the applicant's fundamental rights without violating constitutional order.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci stěžovatelky CONSTRUCT A&D, a. s., Františkov 220, Velké Meziříčí, zastoupené JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem, Společná advokátní kancelář Všetečka Zelený Švorčík Kalenský a partneři, Hálkova 2, Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. 54 Co 627/2010, a proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. 11 E 11/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. 11. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména její základní subjektivní právo na spravedlivý proces garantované jí především článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadenými rozhodnutími přitom byly stěžovatelce uloženy pokuty ve výši 3 x 100.000,- Kč, a to z důvodu nedodržování povinností uložených předběžným opatřením (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2009 č. j. 2 Nc 1246/2009-34) - zjednodušeně řečeno - nedistribuovat a zabránit prodeji v předběžném opatření specifikované zámkové vložky tak, aby nedocházelo k porušování patentových práv a k nekalosoutěžnímu jednání.
Jádro argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti uvedené - jež se v zásadě pohybuje pouze v rovině jednoduchého práva - se pak koncentruje do vyjádření nesouhlasu s vydáním onoho předběžného opatření, jež je exekučním titulem pro výkon rozhodnutí, jakož i do vyjádření nesouhlasu s vydáním ústavní stížností napadených rozhodnutí. Stěžovatelka se podle svého tvrzení nedopustila ničeho, co by odůvodňovalo nutnost vydat předběžné opatření čí nařídit jeho výkon. Soudy podle stěžovatelky o výkonu rozhodnutí rozhodovaly na základě nedostatečného důkazního materiálu - soudy neměly u výkonu rozhodnutí rozhodovat toliko na základě fotografií, ale měly si nechat předložit jako důkaz skutečnou zámkovou vložku. Nadto výše zmíněnými pokutami došlo podle stěžovatelky k uložení dvojí sankce za "jedno porušení, jelikož oprávněný předložil pouze jednu zámkovou vložku, a o tu opřel oba své návrhy na nařízení výkonu rozhodnutí, jak proti stěžovatelce v tomto řízení, tak proti společnosti CONSTRUCT CZECH, a. s." (citováno podle ústavní stížnosti).
Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i ústavní stížností napadená rozhodnutí. Přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 23/93
, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález
sp. zn. IV. ÚS 188/94
, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
Na základě námitek stěžovatelky se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před okresním i krajským soudem, ze kterých vzešla napadená rozhodnutí. Podle zjištění Ústavního soudu základní práva stěžovatelky nebyla porušena. Státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem, postavení stěžovatelky jako účastníka řízení bylo plně respektováno. Argumentace stěžovatelky v ustavení stížnosti uvedená se do značné míry shoduje s tou, kterou uplatnila již před Krajským soudem v Brně, pobočka v Jihlavě, v rámci svého odvolání. Krajský soud přitom v této souvislosti ve svém rozhodnutí jasně vymezil, jakými námitkami se v rámci daného řízení (o výkonu rozhodnutí) mohl zabývat a s těmi se také řádně v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal. Lze s ním souhlasit také v tom, že jím přezkoumávané rozhodnutí okresního soudu je plně v souladu s příslušnými ustanoveními jednoduchého práva, když ani z ústavněprávního hlediska mu nelze nic vytknout.
Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti ještě namítá, že jí postupem obecných soudů byla uložena "dvojí sankce za jedno porušení" (srov. výše), pak ani s touto námitkou nelze souhlasit už jen proto, že společnost CONSTRUCT CZECH, a. s., je od stěžovatelky odlišnou obchodní společností a zatím není zjevně zjištěno, která z nich se nekalé soutěže (pokud vůbec nějaká) dopustila. Ovšem tento prvek nejistoty je předběžnému opatření vlastní.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatelky, daná ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu