Constitutional Court dismisses constitutional complaint against divorce court costs ruling as not manifestly unreasonable.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding court costs imposed in divorce proceedings. The applicant argued that costs were unjustified given his procedural success and the other party's alleged malicious appeal, claiming a violation of fundamental rights. The court found no evidence of extreme deviation from legal rules, noting that lower courts correctly applied specific provisions on divorce costs based on the other party's fault.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding court costs in divorce proceedings are inadmissible unless the lower courts' decision represents an extreme deviation from legal rules or a completely insufficient justification.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Ing. M. B., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava, Čs. legií 1719/5, proti rozsudkům Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 8 C 229/2009 ze dne 3. 6. 2010 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 16 Co 175/2010 ze dne 2. 11. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 2 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této Úmluvě, jakož i porušení čl. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů ve výrocích o nákladech řízení.
Jak patrno z obsahu napadených rozhodnutí, bylo prvým z nich rozvedeno k návrhu stěžovatele jeho manželství a uložena mu povinnost nahradit žalované manželce náklady řízení. Druhým z označených rozhodnutí odvolací soud, který rozhodoval jak o odvolání žalované proti výroku o rozvodu manželství, tak o odvolání stěžovatele do výroku o nákladech řízení, napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil v obou výrocích a stěžovateli uložil povinnost nahradit žalované také náklady odvolacího řízení.
Proti těmto rozhodnutím, a to proti jejich výrokům o nákladech řízení, směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel s ohledem na okolnosti průběhu manželství, které rozvádí, jakož i s ohledem na to, že, jak tvrdí, žalovaná podala odvolání do výroku o rozvodu manželství zcela účelově a on sám byl při tom v řízení před soudy obou stupňů ve věci samé procesně úspěšný, dává najevo nesouhlas s tím, že mu byla, a to i v odvolacím řízení, uložena povinnost hradit náklady řízení, neboť podle něj "k tomu nebyl dán pražádný důvod". Z těchto v ústavní stížnosti rozvedených důvodů proto navrhuje zrušení označených rozhodnutí v napadených výrocích o nákladech řízení, neboť jimi podle jeho přesvědčení byla porušena jeho základní práva shora označená.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ve své judikatuře dává Ústavní soud najevo, že otázka nákladů řízení může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení a že porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je postup soudu, který je zcela zjevně chybnou aplikací příslušných procesních ustanovení, resp. jeho odůvodnění je zcela nedostačující. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.
Obecné soudy v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem - poukazem na zjištěné příčiny manželského rozvratu, které byly zjištěny soudem výlučně na straně stěžovatele - vyložily důvody, které je vedly k závěru o aplikaci druhé věty ustanovení § 144 o. s. ř., přitom ustanovení § 144 o. s. ř., které je speciální úpravou náhrady nákladů řízení o rozvod manželství, aplikoval při svém rozhodování přiměřeně podle § 224 odst. 1 o. s. ř. i odvolací soud. Rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení tak Ústavní soud z uvedených důvodů nepovažuje za vybočující z pravidel stanovených zákonem pro toto rozhodování. Uzavírá tedy, že v dané věci porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolává, neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2011
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu