Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3664/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.3664.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for lack of legal representation, upholding Supreme Court's procedural halt.

Numero d'incarto I.ÚS 3664/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's decision to halt her appeal proceedings. The applicant argued that the lower courts failed to extend the deadline for securing a lawyer after her unsuccessful request to appoint one. The court ruled that the Supreme Court acted correctly by halting the appeal due to the missing condition of legal representation and that the applicant had sufficient time to secure counsel.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 82 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 83: The Constitutional Court reviews only constitutional issues, not ordinary law application, and dismisses complaints where the lower court's procedural halt for lack of legal representation is justified and procedurally correct.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal legal representation requirement procedural halt appeal Constitutional Court jurisdiction deadline extension refusal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod
čl. 83 Ústavy České republiky
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky).
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 83 zákona o Ústavním soudu
§ 83 zákona o Ústavním soudu sdílí akcesoricky osud ústavní stížnosti.
ust. § 104 odst. 2 a ust. § 243c odst. 1 o. s. ř.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 3. ledna 2011 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. H., zastoupené Mgr. Janou Jesenskou, advokátkou se sídlem Lidická 5a, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010 č. j. 20 Cdo 2780/2010-205, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatelka proti výše citovanému rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva na soudní ochranu garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rozhodnutím Krajského soudu v Brně bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Městského soudu v Brně, kterým byla podle vykonatelného rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněné. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním. Rozhodnutím městského soudu byl zamítnut návrh stěžovatelky na ustanovení advokáta, což následně potvrdil krajský soud. Protože dovolání vykazovalo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, městský soud stěžovatelku vyzval, aby si ve lhůtě jednoho měsíce zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Stěžovatelka výzvě soudu ke zvolení si právního zástupce nevyhověla a vytčený nedostatek neodstranila. Protože ani přes výzvu nebyla vada odstraněna, a tak chyběla podmínka řízení spočívající v právním zastoupení stěžovatelky v dovolacím řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno předčasně, aniž by městský soud jakkoliv reagoval na žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k nalezení advokáta. Podle stěžovatelky bylo povinností městského soudu reagovat na písemně vznesenou žádost. Jen takovýto postup by podle jejího názoru odpovídal řádnému výkonu soudní moci. Bez dalšího naopak bylo vydáno usnesení Nejvyššího soudu o zastavení dovolacího řízení, čímž bylo stěžovatelce odňato právo na obranu jejích práv.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Namítané porušení základních práv Ústavní soud neshledal. Naopak po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím a s argumenty obsaženými v ústavní stížnosti nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že rozhodnutí dovolacího soudu je přesvědčivé a lze je z hlediska ústavnosti aprobovat. Dovolací soud po zjištění, že chybí podmínka řízení o dovolání spočívající v absenci právního zastoupení, neboť stěžovatelka ani přes výzvu soudu vytýkaný nedostatek neodstranila, zcela důvodně řízení o stěžovatelčině dovolání dle ust. § 104 odst. 2 a ust. § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil. Nejvyšší soud postupoval řádně, neboť stěžovatelce byla poskytnuta dostatečná lhůta pro zjednání povinného právního zastoupení. Výzvě ke zvolení si zástupcem advokáta, kterou městský soud adresoval stěžovatelce, navíc předcházelo z pohledu stěžovatelky neúspěšné řízení o návrhu na ustanovení advokáta, tudíž jí muselo být již před samotnou výzvou zřejmé, že bude potřeba, aby si zajistila povinné právní zastoupení. Neexistoval žádný důvod pro prodloužení lhůty. Nelze akceptovat, aby soudy pasivně strpěly liknavost účastníků při odstraňování vad, představujících nedostatek podmínek řízení.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, návrh stěžovatelky dle ust. § 83 zákona o Ústavním soudu sdílí akcesoricky osud ústavní stížnosti. Návrhu na přiznání náhrady nákladů zastoupení nelze totiž vyhovět, byla-li ústavní stížnosti odmítnuta (srov. Wagnerová, E. a kol.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 464).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2011

Ivana Janů

předsedkyně senátu