Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding tax review denial.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by PARTR, spol. s r. o. as manifestly unfounded. The applicant argued that the Supreme Administrative Court's refusal to review a tax authority's denial of review violated their constitutional rights to court access and effective legal protection. The Court found no interference with fundamental rights because the tax authority's refusal to grant a review does not alter, create, or definitively determine the taxpayer's legal rights and obligations.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 55b of the Tax Code; § 70 letter a) of the Administrative Court Code; The refusal of a higher tax authority to permit a review of a final tax decision does not establish, change, disturb, or definitively determine the rights or obligations of the tax subject, and thus does not constitute an interference with constitutional rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 5. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele PARTR, spol. s r. o. se sídlem Všemina 234, Slušovice, zastoupeného JUDr. Pavlem Dvorským, advokátem se sídlem ve Zlíně, nám. T. G. Masaryka 588, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2010 č. j. 8 Afs 30/2010-63, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku s tím, že se rozhodnutím, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze, cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na důvody, které jej vedly k žádosti o přezkoumání daňového rozhodnutí dle § 55b daňového řádu u Městského soudu v Praze, ten však jeho žalobu s odvoláním na § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního odmítl. Poněvadž se neztotožňoval se závěrem označeného soudu, tj. s tím, že ze soudního přezkumu je podle § 70 písm. a) soudního řádu správního vyloučeno nepovolení přezkumu daňových rozhodnutí dle § 55b daňového řádu, podal k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, v níž namítal i nové skutečnosti, zejména argumenty týkající se důvodové zprávy k zákonu č. 150/2002 Sb., když dle ní by žalobní legitimace proti jakémukoliv rozhodnutí správního orgánu náležela tomu, kdo tvrdí, že byl tímto dotčen na svých právech, a nelze ji tedy koncipovat tak, že právo na přístup k soudu se bude odvíjet od toho, zda někdo byl na právech zkrácen nebo ne - to může být zjištěno až po provedeném řízení a vyjádřeno teprve rozhodnutím soudu o věci samé. S jeho námitkami a argumenty se však Nejvyšší správní soud řádně nevypořádal, zamítavé rozhodnutí odůvodnil odkazem na svou judikaturu a mj. tím, že nepovolením přezkumu nadřízeným správce daně se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva či povinnosti daňového subjektu a městský soud tak správně rozhodl o odmítnutí žaloby s odkazem na § 70 písm. a) soudního řádu správního. V ústavní stížnosti dále vyslovil přesvědčení, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých základních právech a svobodách, když tímto z pravomoci soudu bylo vyloučeno přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na znění § 55b daňového řádu, na svou obsáhlou judikaturu i na v odůvodnění citovaná rozhodnutí Ústavního soudu opodstatněně kasační stížnost, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010 č. j. 11 Ca 199/2009-28, zamítl. Z obsahu usnesení tohoto soudu je nepochybné, že žaloba stěžovatele brojila proti Ministerstvu financí, které nepovolilo přezkoumání pravomocného rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně podle § 55b zákona č. 337/1002 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění svého usnesení Nejvyšší správní soud vyložil obsah citovaného § 55b daňového řádu, jakož i § 65 odst. 1, 2 soudního řádu správního, a důvodně konstatoval, že při nepovolení mimořádného přezkumu pravomocného rozhodnutí o daňové povinnosti žadatele nadřízeným správcem daně toto nepovolení nezakládá, nemění, neruší, ani závazně neurčuje práva či povinnosti daňového subjektu. Proto odmítnutí žaloby (brojící právě proti nepovolení přezkumu) Městským soudem v Praze s odkazem na § 70 písm. a) soudního řádu správního neshledal nezákonným a důvodně tak kasační stížnost zamítl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu