Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appear with mandatory lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against a Supreme Court decision. The applicant, representing himself, failed to comply with the mandatory requirement to be represented by a lawyer before the Constitutional Court, a rule he had been warned about in over twenty prior proceedings. The court dismissed the complaint because the applicant had been repeatedly instructed on this procedural necessity, making further warnings ineffective and formalistic.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Failure to appear with mandatory lawyer representation, after repeated prior warnings, results in the dismissal of a constitutional complaint.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, čj. 20 Cdo 2835/2010 - 100, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, kterou si stěžovatel sepsal sám, navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2010, čj. 9 Co 432/2010 - 87.
Stěžovatel byl, v rámci řízení o jeho dřívějších ústavních stížnostech, již mnohokrát upozorněn na skutečnost, že podle § 30 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické a právnické osoby, jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem, zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
S totožnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení, se přitom stěžovatel na Ústavní soud obrací již více než podvacáté, ačkoliv k jejímu odstranění byl v minulosti opakovaně vyzýván s poučením, že pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta (např.
sp. zn. IV. ÚS 56/06
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
,
I. ÚS 3016/07
,
III. ÚS 272/08
,
I. ÚS 3040/08
,
II. ÚS 1066/09
,
I. ÚS 2304/09
a další). Stejně tak byl v minulosti rovněž mnohokrát poučen o tom, že není nutnou podmínkou, aby se mu takovéhoto poučení dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovateli zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by nové poučování stěžovatele o vadách ústavní stížnosti a možnostech jejich odstranění bylo jen postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu