Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3564/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.3564.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to missed 60-day deadline and procedural confusion.

Numero d'incarto II.ÚS 3564/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible because the 60-day filing deadline had expired. Although the applicant claimed confusion over the court's request for clarification regarding specific judgments, the court determined the appeal was untimely. Consequently, the complaint was dismissed without a substantive review of the alleged rights violations.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if filed outside the 60-day period following the last procedural remedy, and a subsequent submission correcting a clerical error does not revive a time-barred claim.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility statute of limitations procedural deadline inadmissible appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. D. B., zastoupeného Mgr. Miladou Majerovou, advokátkou, se sídlem v Jihlavě, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 642/2010 ze dne 9. června 2010 a rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 42 To 183/2009 ze dne 20. ledna 2010, za účasti 1) Nejvyššího soudu a 2) Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a 2) Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka v Jihlavě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 13. prosince 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a tvrdí, že jimi resp. i rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 2 T 42/2009-141 ze dne 1. června 2009 byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

2. Stěžovatel se již jednou domáhal ústavní stížností zrušení rozsudků obecných soudů prvního a druhého stupně a tato ústavní stížnost byla odmítnuta jako nepřípustná usnesením

sp. zn. I. ÚS 2452/10

ze dne 4. listopadu 2010 poté, co stěžovatel na výzvu Ústavního soudu sdělil, že vskutku napadá toliko uvedené rozsudky a usnesení dovolacího soudu přiložil jen pro úplnost.

3. V nynějším podání, které primárně směřovalo ke

sp. zn. I. ÚS 2452/10

, stěžovatel sděluje, že byl postupem Ústavního soudu zaskočen, přestože Ústavní soud postupoval podle vlastní ustálené rozhodovací praxe. Namítá ovšem, že výzva k odstranění vad, resp. nejasnosti, byla zavádějící s ohledem na chybné označení jednotlivých rozhodnutí obecných soudů a dále s ohledem na poučení, že v případě nedoplnění ústavní stížnosti lze tuto odmítnout a nikoliv, že bude odmítnuta. Konečně nejasnost spatřuje v tom, že výzva neobsahovala přesné poučení, zda stěžovatel žádá zrušení usnesení dovolacího soudu. Proto stěžovatel považuje

sp. zn. I. ÚS 2452/10

ze dne 4. listopadu 2010 za striktně formální, pročež měl být před jeho vydáním opětovně vyzván k nápravě, když ani advokát nedokáže vždy řádně porozumět nepřesnému poučení. Stěžovatel tedy v závěru doplnil svoji původní ústavní stížnost tak, že se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, jež jsou uvedena v záhlaví.

4. Ještě předtím, než se Ústavní soud může ústavní stížností zabývat věcně, je vždy povinen zkoumat splnění všech formální podmínek přijatelnosti, a v případě jejich absence ji odmítnout bez meritorního přezkumu.

5. Soudci Ústavního soudu jsou podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky při svém rozhodování vázání ústavním pořádkem a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Podle § 43 odst. 3 zákona není proti usnesení přípustné odvolání, resp. jakýkoliv vnitrostátní procesní prostředek (srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: Aspi, 2007. s. 151). Protože není možné, aby Ústavní soud přezkoumával vlastní usnesení autoremedurou, bylo podání stěžovatele podle obsahu posouzeno jako nová a svébytná ústavní stížnost. Ostatně, bylo přiloženo zcela nové zmocnění pro advokátku.

6. Podle § 72 odst. 6 zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně práva. Tím bylo v daném případě dovolání, což stěžovatel nyní nezpochybňuje, které bylo dle vyžádaného sdělení stěžovateli doručeno dne 15. července 2010. Lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti tedy marně uplynula v pondělí dne 13. září 2010.

7. Ze shora vyložených důvodů tedy Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro opožděnost, tedy podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. prosince 2010

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj