Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3101/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.3101.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of other remedies and lack of jurisdiction for damages.

Numero d'incarto II.ÚS 3101/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by F. M. regarding procedural delays and requested damages. The applicant argued that the prolonged proceedings violated his fundamental rights under Article 38 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust alternative remedies available under the Act on Courts and Judges and the Act on Liability for Damage caused by the exercise of public power.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nezvyčil si jiné opravné prostředky a Ústavní soud není kompetentní k přiznání peněžitých nároků.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies procedural delays court jurisdiction damages subsidiarity principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
V postupu obecného soudu spatřuje porušení svého základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
čl. 4 Ústavy České republiky
Ta vychází z toho, že základní práva jsou pod ochranou soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky), a proto je zásah Ústavního soudu zásadně možný toliko v situaci, kdy jsou bezúspěšně vyčerpány veškeré ostatní prostředky nápravy, které zákon k ochraně práva poskytuje.
§ 174a zákona o soudech a soudcích
V § 174a zákona o soudech a soudcích je zakotven návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům.
§ 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti F. M., zastoupeného Mgr. Miladou Vrbovou, advokátkou, se sídlem v Brně, proti postupu Okresního soudu v Hodoníně ve věci vedené pod sp. zn. 15 Nt 814/2009, za účasti Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. října 2010, a doplněnou na výzvu Ústavního soudu podáními ze dne 9. listopadu a 9. prosince 2010, se stěžovatel domáhá vyslovení, že průtahy v řízení jsou porušována jeho základní práva, neboť projednávání jeho žádosti trvá nepřiměřeně dlouho, a dále aby mu byla přiznána náhrada škody ve výši € 10.000. V postupu obecného soudu spatřuje porušení svého základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel rekapituluje a dokládá, že podáním ze dne 16. září 2009 požádal o zahlazení odsouzení, o čemž doposud nebylo rozhodnuto. Proto stěžovatel podal stížnost na průtahy v řízení, která byla vyřízena místopředsedou Krajského soudu v Brně s tím, že byla obecnému soudu doporučena větší razance při vyžadování součinnosti od Okresního soudu v Chebu a stěžovatel byl vyzván, aby udal svého zaměstnavatele v posledních pěti letech. Poté byla věc usnesením č. j. 15 Nt 814/2009-42 ze dne 16. června 2010 předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s ohledem na to, že stěžovatel nemá a nikdy neměl v tuzemsku bydliště, což je podle § 364 odst. 1 trestního řádu jediné hledisko pro posuzování místní příslušnosti. Usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 44/2010 ze dne 13. října 2010 bylo rozhodnuto, že k rozhodnutí je příslušný Okresní soud v Hodoníně. V posledně uvedeném postupu obecného soudu spatřuje stěžovatel další průtahy v řízení.

3. Ještě předtím, než je možné zabývat se ústavní stížností věcně, je vždy nutné přezkoumat, zda jsou splněny veškeré procesní náležitosti stanovené zákonem. Pokud některá z nich chybí, nemůže být ústavní stížnost přijatelná k věcnému projednání.

4. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, coby procesního prostředku ochrany základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta vychází z toho, že základní práva jsou pod ochranou soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky), a proto je zásah Ústavního soudu zásadně možný toliko v situaci, kdy jsou bezúspěšně vyčerpány veškeré ostatní prostředky nápravy, které zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

5. Výše uvedené platí jak obecně, tak i konkrétně ve vztahu k průtahům v řízení. V právním řádu je (mimo ústavní stížnosti) zakotvena ochrana dvojí, jež zcela pokrývá návrh stěžovatele. V § 174a zákona o soudech a soudcích je zakotven návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům. Kromě toho je možné v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, uplatnit nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem, za nějž se podle § 13 odst. 1 tohoto zákona považuje také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, resp. v přiměřené lhůtě. Stěžovatel se přitom vůbec nezmiňuje, že by některý z těchto institutů využil před podáním ústavní stížnosti. Proto je ústavní stížnost nepřípustná.

6. Vedle toho je možné uvést, že k přiznávání peněžitých nároků není Ústavní soud vůbec kompetentní (na rozdíl od Ústavního soudu Slovenské republiky, jemuž § 56 odst. 4 zákona č. 38/1993 Z. z., o organizácii Ústavného súdu Slovenskej republiky o konaní pred ním a o postavení jeho sudcov, ve znění pozdějších předpisů, dává možnost přiznat přiměřené finanční zadostiučinění), jak bylo stěžovateli jasně vysvětleno již v odůvodnění usnesení

sp. zn. IV. ÚS 951/10

ze dne 22. září 2010.

7. Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2010

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj