Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3361/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.3361.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against prosecutor's decision to reject criminal complaint and refuse case transfer.

Numero d'incarto III.ÚS 3361/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Public Prosecutor's decision to dismiss a criminal complaint and refuse to transfer the case. The applicant argued that the prosecutor's refusal violated his fundamental rights by failing to exclude the prosecutor from the proceedings due to alleged conflicts of interest. The court found the prosecutor's reasoning sufficient, noting that mere doubts without concrete legal analysis or time-sensitive issues do not justify exclusion or case transfer.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 tr. řádu; § 25 tr. řádu; The Constitutional Court holds that exclusion of a prosecutor from criminal proceedings requires concrete legal analysis of facts causing doubts, not mere speculation, and that case transfer is reserved for specific procedural reasons like witness location or health issues.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint prosecutor exclusion conflict of interest case transfer criminal procedure fundamental rights Supreme Public Prosecutor

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu
§ 30 odst. 1 tr. řádu
rozhodla, že není podle § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení.
§ 25 tr. řádu
Dále (2) jím bylo podle § 25 tr. řádu per analogiam rozhodnuto, že se trestní věc obviněného (stěžovatele) S.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím zasáhlo Vrchní státní zastupitelství v Praze do jeho ústavně zaručeného základního práva, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
je vyloučena z vykonávání úkonů v označeném trestním řízení učinil tak pro svou nepříslušnost [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele S. Ch., zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem Karlovo nám. 28/559, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16. září 2010 č. j. 1 VZT 444/2008-165, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel napadl v záhlaví označené usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze, jímž byla (1) podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta pro nedůvodnost jeho stížnost proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. srpna 2010 sp. zn. KZV 16/2008, kterým JUDr. D. P. rozhodla, že není podle § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Dále (2) jím bylo podle § 25 tr. řádu per analogiam rozhodnuto, že se trestní věc obviněného (stěžovatele) S. Ch. a spol. neodnímá státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích.

Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím zasáhlo Vrchní státní zastupitelství v Praze do jeho ústavně zaručeného základního práva, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve stížnostních bodech návrhu zrekapituloval genezi svého trestní stíhání a popsal konkrétní okolnosti, z nichž vyvozuje dostatečné důvody pro vyloučení jmenované státní zástupkyně z vykonávání úkonů trestního řízení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu. Uvedl jednak výtky směřující vůči postupu této státní zástupkyně v jeho trestní věci a namítl, že tato v usnesení jí vydaném uvedla nepravdivé údaje, jakož že nebyl brán ani dostatečný zřetel na další vztahy státní zástupkyně a jejího syna k osobám majícím význam pro předmětné trestní řízení (zejména k Ing. F. P.).

Z těchto důvodů navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze a vyslovil závazný právní názor, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích JUDr. D. P. je vyloučena z vykonávání úkonů v trestním řízení proti stěžovateli v trestní věci vedené u jmenované státního zastupitelství pod sp. zn. KZV 16/2008.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným; obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V odůvodnění svého rozhodnutí státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze s poukazem na nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 475/99

konstatovala, že důvod rozhodnutí dle § 30 odst. 1 tr. řádu musí být konkretizován. Zdůraznila, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení není možné zakládat pouze na pochybnostech o jejich poměru k věci či osobám, jichž se úkon týká, nýbrž i na hmotně právním rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly a důležitá že je i časová otázka těchto pochybností, přičemž výhrady tohoto druhu v daném případě nejsou dány. Pokud přisvědčila stěžovateli, potom pouze potud, že relevantním údajem, nikoliv však z hlediska předmětné věci významným, zůstává toliko skutečnost, že Ing. P. byl držitelem živnostenského oprávnění k provozování živnosti v Českých Budějovicích.

Ohledně nevyhovění návrhu na delegaci věci mimo působnost Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, vůči němuž stěžovatel argumentačně samostatně nebrojil, poukázala na to, že odnětí a přikázání věci není prostředkem k nápravě případných nedostatků ve způsobu vedení řízení, nýbrž musí k němu být důležité důvody. Příkladmo uvedla zejména vyloučení z rozhodování podle § 30 tr. řádu nebo důvody procesního rázu, např. zdravotní stav obviněného bránící mu dostavovat se ze vzdáleného bydliště do místa, kde mají být úkony trestního řízení prováděny nebo "je-li v jiném místě" většina svědků, které je třeba vyslechnout.

Tyto důvody, jimiž státní zástupkyně napadené usnesení podložila, shledal Ústavní soud ústavně souladnými, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost odmítl; v rozsahu návrhu týkajícího se vyslovení závazného právního názoru, že státní zástupkyně JUDr. D. P. je vyloučena z vykonávání úkonů v označeném trestním řízení učinil tak pro svou nepříslušnost [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. prosince 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu