Constitutional Court dismisses appeal as unfounded due to lack of constitutional violation in criminal conviction.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a former accounting student convicted of embezzlement. The applicant argued that basic rights were violated because witnesses could not confirm their signatures on altered financial documents, suggesting the factual basis for her conviction was flawed. The court determined that the lower courts had thoroughly addressed these arguments through expert analysis and detailed reasoning, finding no rational logical error in their evaluation of the evidence.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a complaint as obviously unfounded without a merits decision when the lower courts have adequately addressed the applicant's arguments and the decision is logically sound and constitutionally compliant.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. E. H., zastoupené JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 781/2010 ze dne 28. července 2010, Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 55 To 442/2009-478 ze dne 16. února 2010, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 9 T 48/2008-454 ze dne 26. října 2009, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 3) Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a 3) Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, a 3) Okresního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 7. září 2010 a na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 29. září 2010 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Z nich byla rozsudkem soudu prvního stupně uznána vinnou ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 2 trestního zákona a za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, v jejímž průběhu má podle svých sil nahradit způsobenou škodu, dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojeného s převzetím odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování na dobu čtyř let, a byla jí uložena povinnost nahradit škodu. Trestné činnosti se měla dopustit jako ekonomka Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci tím, že pozměnila celkově 252 účetních dokladů k vyúčtování drobných nákupů tak, že dopsáním číslice vytvořila vyšší hodnotu a rozdíl si v hotovosti vyplatila z příruční pokladny, s níž disponovala, a způsobila tak škodu v celkové výši 312.241 Kč. Usnesením odvolacího soudu bylo její odvolání zamítnuto jako nedůvodné, a usnesením dovolacího soudu bylo její dovolání odmítnuto s tím, že bylo podáno z jiného než zákonem uvedeného důvodu. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy porušily její základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka konkrétně namítá, že nemalé množství svědků, kteří byli při výslechu konfrontováni s účetními doklady, jež se jich měly týkat, nebyli schopni uvést, zda je na nich jejich podpis anebo existenci svého podpisu přímo potvrdili. V této souvislosti poukazuje na výpovědi svědků H., S., Z. a K. Pokud však uvedení svědci skutečně obdrželi onu (vyšší) částku, pak je tím zpochybňována struktura závěrů obecných soudů o její vině. To je dáno tím, že kromě číselného vyjádření je na příslušných dokladech uvedena částka i slovně, a proto stěžovatelka nemohla dopsáním číslice jednoduše pozměnit reálný výběr. Obecné soudy se však s touto skutečností nevypořádaly a zamítly jak její návrh na zpracování písmoznaleckého posudku k identifikaci osoby, jež doklady pozměnila, a stejně tak zamítly výslech jedné ze svědkyň, na jejímž slyšení stěžovatelka trvala. Má tedy zato, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
3. Ústavní soud dále připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
4. Ústavní soud rovněž vyložil, že v řízeních o ústavních stížnostech lze co do ústavněprávní relevance pochybení v kognitivním procesu dokazování vyčlenit případy opomenutých důkazů, případy důkazů získaných a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů - tedy hodnocení provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. I v této souvislosti tedy bylo zdůrazněno, že je Ústavní soud povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov.
sp. zn. IV. ÚS 570/03
, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.
5. Stěžovatelka uplatnila v podstatě všechny námitky obsažené v ústavní stížnosti již v rámci své dosavadní obhajoby, tedy i v opravných prostředcích. Tak je to alespoň patrno z narativní části napadených rozhodnutí, jež tyto námitky reprodukují, a především z podrobných závěrů těchto rozhodnutí, v nichž se obecné soudy s těmito námitkami vypořádaly. Obecné soudy prvního a druhého stupně tedy k postupně uplatněným námitkám stěžovatelky (v rámci závěrečné řeči u soudu prvního stupně, resp. v odůvodnění odvolání) zaujaly jasný a podrobně vyložený názor, ať už se jedná o neprovedení výslechu svědkyně Mgr. M. G. a nového grafologického posudku, i k vyhodnocení provedených svědeckých výpovědí, a proto je na ně možné pro stručnost odkázat (s. 18 - 20 rozsudku, resp. s. 3 - 4 usnesení). Pokud jde o námitku, že vedle číselného vyjádření hodnoty obsahovaly zajištěné účetní doklady, podle nichž byla stěžovatelce vytýkána zpronevěra, i vyjádření slovní je možné poukázat na to, že byl v dané věci zpracován znalecký posudek pro určení (evidentně celkového) rozsahu pozměňování jednotlivých dokladů. Ze závěru tohoto znaleckého posudku pak při jeho vyhodnocení v souvislostech s ostatními provedenými důkazy bylo ze strany obecných soudů vycházeno. Lze tedy uzavřít, že obecné soudy svůj postup a své závěry podrobně, logicky a přesvědčivě vyložily, a proto je možné jejich rozhodnutí považovat za ústavně souladná.
6. Ze shora vyložených důvodů tedy nebylo shledáno, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu