Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3137/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.3137.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as untimely due to Supreme Court rejection of appeal and procedural defects.

Numero d'incarto III.ÚS 3137/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court decisions ordering the auction of his property. The applicant alleged racial discrimination and improper enforcement, but the Supreme Court had previously dismissed his appeal as inadmissible. The Court found the complaint untimely because the Supreme Court's rejection did not constitute a final decision triggering the 60-day filing deadline, and the application contained procedural defects.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory time limit, which runs from the service of the final judicial decision; a rejection of an appeal by the Supreme Court does not constitute such a final decision for this purpose.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statute of limitations Supreme Court appeal procedural admissibility final judicial decision time limit calculation inadmissible complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 237 odst. 3 občanského soudního řádu
§ 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
2009, § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, když důvodně vyslovil, že dovolání povinného, nyní stěžovatele, nebylo přípustné.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
Poněvadž rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze mít za učiněné ve smyslu § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nutno ústavní stížnost ze dne 3.
§ 61 odst. 1 zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 20 Cdo 2427/2010

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 20. prosince 2010 ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou se sídlem Žitenice, Litoměřická 24, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2010 č. j. 10 Co 485/2009-262 a Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 6. 2009 č. j. 35 E 1777/2002-247, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených usnesení, odůvodnil návrh tím, že dle jeho názoru soudy, které nařídily z podnětu Města Dubí exekuci, na základě níž byla realizována dražba jeho nemovitosti, nepostupovaly správně. Jejich jednání považuje za krajní řešení úhrady závazku, když konečně dlužnou pohledávku před dražbou zaplatil a dále vyslovil přesvědčení, že se úřady proti němu "spolčily" z toho důvodu, že je Rom, a proto se jej snažily neoprávněně připravit o dům. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, které Nejvyšší soud odmítl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 8. 2010 sp. zn. 20 Cdo 2427/2010 a podání ke jmenovanému soudu ze dne 7. 4. 2010 bylo zjištěno, že povinný, nyní stěžovatel, dovoláním napadl výše označená rozhodnutí soudu I. a II. stupně, které odůvodnil tím, že nesouhlasí s příklepem, jímž došlo při výkonu rozhodnutí ke zpeněžení domu čp. 181 a příslušných parcel, celý postup úřadů označil za "spolčení" proti němu proto, že je Rom a vyslovil přesvědčení, že v jeho věci jde o věc zásadního významu. Nejvyšší soud dovolání odmítl s poukazem na jeho obsah, na obsah usnesení odvolacího soudu a § 237 odst. 3, ve znění účinném od 1. 7. 2009, § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, když důvodně vyslovil, že dovolání povinného, nyní stěžovatele, nebylo přípustné. Poněvadž rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze mít za učiněné ve smyslu § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nutno ústavní stížnost ze dne 3. 11. 2010 proti usnesení soudu II. stupně ze dne 26. 1. 2010 považovat za učiněnou po lhůtě k tomu stanovené, proti rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 18. 6. 2009 pak za nepřípustnou [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 1 písm. b) a e) cit. zákona o Ústavním soudu].

S ohledem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro zjištění, že stěžovatel k ústavní stížnosti předložil rozhodnutí Nejvyššího soudu poškozené - s utrženou částí druhého listu a jeho podání tak hraničilo s jednáním hrubě ztěžujícím postup řízení, nutno jej i jeho právního zástupce poučit o znění § 61 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož za takové lze uložit pořádkovou pokutu do výše 100.000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2010

Pavel Holländer

soudce zpravodaj