Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3022/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.3022.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint for court delays as procedural remedies were not exhausted.

Numero d'incarto I.ÚS 3022/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by ATOS SERVIS against alleged delays and sluggishness in lower courts. The applicant argued that the Regional Court's return of the file due to a missing lease agreement representation was unnecessary and violated her rights. The court ruled that constitutional complaints are subsidiary and only applicable after exhausting all statutory procedural remedies, which the applicant failed to do regarding delays.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary and inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory procedural remedies available for protecting their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint subsidiarity principle exhaustion of remedies court delays procedural posture

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
1 zákona o ústavním soudu) tak soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou.
čl. 4 Ústavy ČR
§ 174a zákona o soudech a soudcích
července 2004 nová úprava stížnosti na průtahy řízení, na niž nyní navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích).
§ 25 OSŘ
s., a chybí vyjádření právního zástupce stěžovatelky k usnesení vyzývajícímu k odstranění vad, ve smyslu § 25 OSŘ.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: ATOS SERVIS, s. r. o., se sídlem Praha 4 - Krč, Nad Pískovnou 1673/44, zastoupené JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem se sídlem Poděbrady, Táboritská 811, proti "průtahům a ledabylosti" obecných soudů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud "shledal a vytknul liknavost obecných soudů", při projednání jejích žalob, vedených u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 11 C 436/09 a 4 C 434/09. Obsáhle zrekapitulovala dosavadní postup řízení ve sporu z odpovědnosti za vady chladírenského návěsu, ve kterém, podle jejího názoru, dochází k průtahům a ledabylosti. Krajský soud v Praze, přes zdržení způsobené přenesením věcné příslušnosti, nepřistoupil k věcnému řešení sporu, ale vrátil spis Okresnímu soudu Praha - východ s tím, že ten opomenul doručit rozhodnutí o věcné příslušnosti leasingové společnosti Credium, a. s., a chybí vyjádření právního zástupce stěžovatelky k usnesení vyzývajícímu k odstranění vad, ve smyslu § 25 OSŘ. Stěžovatelka má za to, že k vrácení spisu došlo zcela zbytečně a v rozporu se zájmem na operativním vyřízení věci, neboť poté, co jí byla smluvně postoupena všechna práva, nebylo již společnosti Credium, a. s., nutno doručovat.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Již v nálezu

sp. zn. III. ÚS 62/95

, ze dne 30. 11. 1995, Ústavní soud v obecné rovině konstatoval, že "ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Řízení před soudem (jako ostatně každé řízení před orgánem veřejné moci) jako zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotněprávní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post a v rámci přezkumu vydaného rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo; nelze proto "jiný zásah orgánu veřejné moci" spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek; proto i protiústavní procesní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými."

Ústavní stížnost je tedy procesním nástrojem, jenž je vůči ostatním prostředkům, sloužícím k ochraně práv, ve vztahu subsidiarity. Jak Ústavní soud již dříve judikoval (nález ze dne 13. 7. 2000,

sp. zn. III. ÚS 117/2000

, N 111/19, SbNU 79), ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze jeho úkolem, ale v souladu s čl. 4 Ústavy ČR je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecných soudů; Ústavní soud představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

Stěžovatelkou tvrzená ledabylost a liknavost obecných soudů, představovaná procesními úkony ve formě informací a výzev, porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky nepředstavují. Jedná se jen o rozhodnutí procesní povahy, jímž nejsou dotčena její hmotněprávní oprávnění či povinnosti, natožpak práva zaručená Ústavou ČR. Za daného stavu nelze proto považovat ústavní stížnost za opodstatněný a adekvátní prostředek ochrany jejích práv. Stěžovatelka navíc námitky totožné s těmi v této ústavní stížnosti již vtělila do své stížnosti proti postupu obecných soudů ze dne 8. října 2010.

Co se týče tvrzených průtahů v řízení, je nutno poukázat na to, že novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zák. č. 192/2003 Sb., byla v právním řádu zakotvena s účinností od 1. července 2004 nová úprava stížnosti na průtahy řízení, na niž nyní navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). Právě postup podle uvedeného ustanovení považuje Ústavní soud po 1. červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn. I. ÚS 506/04

,

I. ÚS 300/04

,

III. ÚS 570/04

). Z obsahu ústavní stížnosti přitom vyplývá, že stěžovatelka tento návrh nepodala. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je proto ústavní stížnost v této části nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje.

Pokud jde o návrh stěžovatelky, aby jí byla přiznána finanční kompenzace ve výši 200.000,- Kč, je pak nezbytné konstatovat, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud podle Ústavy ČR a zákona o Ústavním soudu příslušný.

V souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o ústavním soudu) tak soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu