Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3319/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.3319.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses asylum seeker's appeal for procedural violations in refusal of international protection.

Numero d'incarto III.ÚS 3319/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by an asylum seeker against the Supreme Administrative Court's refusal of his cassation appeal. The applicant argued that lower courts violated his rights by incorrectly assessing his credibility and failing to properly evaluate a CD evidence proposal. The court rejected these claims, noting the Supreme Administrative Court adequately addressed all arguments and that the administrative court's handling of the evidence proposal was constitutionally compliant.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if clearly unfounded, as the Supreme Administrative Court sufficiently addressed the applicant's arguments regarding credibility assessment and evidence handling without violating fair trial rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint asylum seeker international protection credibility assessment fair trial rights evidence proposal Supreme Administrative Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 52 odst. 1 s. ř. s.
Je tomu tak z toho důvodu, že se správní soud návrhem zabýval, jemu nevyhověl (§ 52 odst. 1 s. ř. s.), pročež toliko za účelem odůvodnění tohoto nevyhovění důkaznímu návrhu vyložil své úvahy se k němu připínající (srov.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 14. prosince 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele M. Ch., zastoupeného JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2010 č. j. 6 Azs 23/2010-68, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla pro nepřijatelnost odmítnuta jeho kasační stížnost do rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2010 č. j. 56 Az 6/2009-38, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 16. prosince 2008 č. j. OAM-621/VL-11-08-2008; tímto bylo rozhodnuto, že se stěžovateli neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, obsažených v čl. 7 odst. 2, čl. 8, čl. 10 odst. 2, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto ohledu na podporu svých vývodů odkázal v obecné rovině na nález Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 553/06

. Stěžovatel především konstatoval, že obecné soudy nesprávně hodnotily jeho výpovědi, z nichž dovodily navzdory absenci svobodné vůle jejich nevěrohodnost, a dále poukázal na neprovedení důkazu obsahem CD. Správní soud se jím sice dle stěžovatele zabýval a vyjádřil na něj "neformálně" svůj názor, učinil tak ovšem za situace, kdy tento důkaz nebyl řádně proveden. Soud jej, jak stěžovatel uvedl, v rozporu s právem na spravedlivý proces nepodrobil věcnému hodnocení v rámci odůvodnění posléze vyvozeného závěru. Pro uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nejprve odložil vykonatelnost označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a následně jej nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud v rozhodovacích důvodech napadeného usnesení reagoval dostatečně na všechny námitky, které jsou ve zcela shodném rozsahu opakovány v ústavní stížnosti. Nelze tudíž přisvědčit tvrzení stěžovatele o tom, že by se dostatečně nezabýval jeho argumenty, naopak odpovědi na ně včetně poukazu na příslušnou judikaturu v napadeném usnesení Nejvyššího správního soudu obsaženy jsou. Podrobně se zabýval klíčovou otázkou věrohodnosti výpovědí stěžovatele a precizně odůvodnil, proč jim přisuzuje kvalitu nevěrohodnosti. Výtka ohledně neprovedení, resp. (meritorního) nehodnocení navrženého důkazu obsahem CD nevykazuje povahu tvz. opomenutého důkazu ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Je tomu tak z toho důvodu, že se správní soud návrhem zabýval, jemu nevyhověl (§ 52 odst. 1 s. ř. s.), pročež toliko za účelem odůvodnění tohoto nevyhovění důkaznímu návrhu vyložil své úvahy se k němu připínající (srov. i č. l. 76 usnesení Nejvyššího správního soudu), což je postup naopak naprosto ústavně souladný (srov. kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 733/01

,

III. ÚS 569/03

,

IV. ÚS 570/03

,

II. ÚS 418/03

).

Kontradikci vůči nálezu Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 553/06

, kterou ani stěžovatel blíže nespecifikoval, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu rovněž nezakládá.

V důsledku tohoto zjištění Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Nejvyššího správního soudu se takto stal bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu