Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3054/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.3054.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as time-barred and finds Supreme Court's criminal conviction decision substantively correct.

Numero d'incarto III.ÚS 3054/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two individuals convicted of theft and obstruction of justice. The applicants argued that lower courts failed to gather sufficient evidence, specifically computer forensics on SIM cards, and relied on subjective assessments rather than proven facts. The Court dismissed the request as time-barred because it was filed after the statutory deadline following the Supreme Court's rejection of the appeal, and found the Supreme Court's decision substantively correct.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints must be filed within 60 days of the final procedural remedy; if the final remedy is rejected as inadmissible, the complaint must be filed against the prior decision within the same 60-day period, otherwise it is time-barred.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint time limit criminal conviction review evidence sufficiency standard Supreme Court appeal rejection procedural deadline violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu
Z uvedených důvodů podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež však Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl s tím, že dovolání nenaplnilo dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
3, 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů L. B. a M. M., zastoupených JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 6. 2010 sp. zn. 6 Tdo 643/2010 a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009 sp. zn. 67 To 292/2009 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 8. 2009 sp. zn. 2 T 14/2006, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 a 95 Ústavy ČR. Poukázali na výsledek řízení před soudem I. a II. stupně, kdy byli uznáni vinnými spácháním trestného činu krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) trestního zákona v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 trestního zákona, stěžovatel M. M. pak dále trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Sdělili své přesvědčení, že soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, v rámci trestního řízení i hlavního líčení neprovedly jediný procesně použitelný důkaz, který by je z trestné činnosti a ze skutků, za něž byli uznáni vinnými, usvědčoval, neprovedly ani znalecký posudek z oboru výpočetní techniky na předmětné SIM karty, ze kterých měly být provedeny odposlechy. Dále stěžovatelé namítli, že se soudy řádně nevypořádaly s důkazní situací, při hodnocení důkazů jejich závěry nekorespondují s tím, co je uvedeno v odůvodnění rozsudků, tj. s tvrzením, že hodnotily důkazy podle svého přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu. Z uvedených důvodů podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež však Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl s tím, že dovolání nenaplnilo dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat právnická nebo fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl, když jmenovaný soud důvodně konstatoval, že obvinění (nyní stěžovatelé) uplatnili v dovolání výhrady, které jimi deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený obsahově nenaplňují. Pro tento závěr, učiněný na základě podaného dovolání obsahujícího výtky obviněných výlučně vůči skutkovým zjištěním, na základě nichž soudy učinily právní závěr o jejich vině a odpovídajícím trestu, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítnutím dovolání opodstatněně, přičemž své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh brojící proti rozsudkům soudu I. a II. stupně pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí o odmítnutí dovolání nelze považovat za učiněné tak, jak má na mysli § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu