Constitutional Court dismisses constitutional complaint because ordinary appeal remedies were not exhausted before filing.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by R. S. against a Brno city court judgment. The applicant argued that his rights were violated due to the appointment of a guardian without proper grounds and a conflict of interest. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust ordinary legal remedies, specifically the appeal for confusion under the Civil Procedure Code, which was available at the time.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 75 odst. 1; § 72 odst. 3: Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, včetně opravných prostředků mimořádných.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou, se sídlem Chládkova 3, 616 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 62 C 572/2001, za účasti Městského soudu v Brně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva plynoucí z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a rovněž čl. 90 Ústavy.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh plyne, že v řízení sp. zn. 62 C 572/2001 vedeném před Městským soudem v Brně, ve věci zaplacení částky 205,- Kč, byl stěžovateli jako žalovanému ustanoven opatrovník coby osobě neznámého pobytu (§ 29 odst. 1 o. s. ř.). Stěžovatel se o napadeném pravomocném rozhodnutí ve věci dozvěděl dle svých slov až na základě exekučního příkazu EX 17749/07 ze dne 11. 8. 2010, který mu byl doručen v měsíci srpnu 2010. V ústavní stížnosti vůči napadenému rozsudku namítá, že postup obecného soudu při zjišťování skutečného pobytu stěžovatele byl pouze formální, že k ustanovení opatrovníka nebyly dány důvody a že osoba opatrovníka (zaměstnanec soudu) byla ve zřejmém konfliktu zájmů, pročež nedošlo k účinnému hájení práv stěžovatele.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje tím, že je ke standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění o. s. ř., jenž nabyl účinnosti dnem 1. července 2009, bylo jeho ustanovení § 229 odst. 1 doplněno o písm. h), podle něhož může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu "byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady".
Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Stěžovatel uvedený prostředek nevyčerpal (opak se z ústavní stížnosti nepodává) a tato skutečnost je překážkou věcného projednání ústavní stížnosti. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že tímto způsobem byly posouzeny obdobné ústavní stížnosti stěžovatele
sp. zn. III. ÚS 2915/10
a
sp. zn. II. ÚS 2916/2010
, které byly pro jeho další procesní postup dostatečně instruktivní.
Proto dospěl Ústavní soud v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona ji odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2010
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj