Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3252/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.3252.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as untimely because the appeal was rejected on objective inadmissibility grounds.

Numero d'incarto II.ÚS 3252/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a lawyer against lower court rulings regarding his fee award. The applicant argued a violation of property rights but failed to file the complaint within the statutory 60-day period. The Court determined that the deadline did not extend because the Supreme Court rejected the appeal on objective inadmissibility, not on discretionary grounds.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory period, which does not extend when a prior appeal is rejected for objective inadmissibility rather than discretionary reasons.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory time limit objective inadmissibility discretionary grounds Supreme Court appeal property rights legal representation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
Ústavní stížnost směřující proti v záhlaví označeným rozhodnutím proto musel Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako stížnost podanou po zákonem stanovené lhůtě.
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. D., zastoupeného JUDr. Lenkou Janečkovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Purkyňova 43, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 11. 2009 ve věci sp. zn. 22 C 99/2008 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2010 ve věci sp. zn. 53 Co 577/2009, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel projednávaným návrhem brojí proti shora uvedeným rozhodnutím, kterými mělo být porušeno jeho základní právo na legitimní očekávání ochrany majetku garantované v ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadenými usneseními obecných soudů byla stěžovateli jakožto ustanovenému advokátovi přiznána odměna ve výši 2.142,- Kč namísto jím vyúčtované odměny ve výši 1.121.132,- Kč, vypočítané dle rozhodných ustanovení advokátního tarifu.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele podán v zákonné šedesátidenní lhůtě, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.

Stěžovatel podal proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze dovolání, jež bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné, neboť nesměřovalo proti rozhodnutí ve věci samé. Usnesení dovolacího soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadl.

Ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu stanoví, že "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku."

Stěžovatel tedy může odvíjet lhůtu pro podání posuzované ústavní stížnosti ve vztahu k napadeným usnesením od data doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu jen a pouze tehdy, bylo-li jeho dovolání odmítnuto z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu. Stěžovateli proto dobrodiní lhůty stanovené v ustanovení § 72 odst. 4 citovaného zákona nesvědčí, neboť z odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu jasně vyplývá, že dovolací soud žádný prostor pro uvážení v projednávané věci neměl, neboť stěžovatelovo dovolání bylo objektivně nepřípustné (napadené rozhodnutí nebylo rozhodnutím ve věci samé), což ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani nezpochybňuje.

Ústavní soud podotýká, že je na účastníku řízení, aby pečlivě zvažoval, jakým způsobem v souladu s hmotnými i procesními normami zamýšlí usilovat o ochranu svého práva. Tomu koresponduje, že jak v dovolacím řízení, tak v řízení o ústavní stížnosti je zakotvena zásada povinného (právního) zastoupení.

Ústavní stížnost směřující proti v záhlaví označeným rozhodnutím proto musel Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako stížnost podanou po zákonem stanovené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2010

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj