Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to refusal of retrial on evidence grounds.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioner's constitutional complaint challenging lower court decisions on unfair trial rights. The petitioner argued that courts ignored evidence proving innocence and deemed a reconstruction unnecessary despite existing photo documentation. The court ruled that mere disagreement with evidence assessment does not constitute a violation of fundamental rights unless driven by arbitrariness or extreme contradiction to justice principles.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible where the Constitutional Court finds no violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms, as mere errors in evidence evaluation or application of simple law do not amount to such a violation.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, AK se sídlem Chrastavská 273/30, 460 01 Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 11. 5. 2010 č. j. 52 T 3/2007-416 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. 8 To 60/2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel shora označená rozhodnutí obecných soudů, v nichž spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
Konkrétně stěžovatel vytýkal obecným soudům, že nevyhověly jeho návrhu na obnovu řízení, ačkoliv navrhl provedení relevantních důkazů, které by prokázaly jeho nevinu. V celém trestním řízení vycházely dle stěžovatelova názoru soudy pouze z důkazů, které prokazovaly jeho vinu, zatímco k důkazům svědčícím opačnému závěru přihlédnuto nebylo.
Nelze se smířit zejména se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, podle nějž by provedení rekonstrukce na místě činu - s ohledem na existující fotodokumentaci - bylo důkazem nadbytečným. Fotodokumentace, jež byla na místě činu pořízena, je důkazním prostředkem zcela jiným a jejího pořizování se obviněný neúčastnil.
II. Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
III. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a posléze řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení či rozhodování o vině a o trestu, je tato činnost svěřena obecným soudům. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález
sp. zn. III. ÚS 224/98
, Sb. n. a u., sv. 15, č. 98), až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Napadená rozhodnutí však - dle názoru Ústavního soudu - za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze. Obecné soudy se stěžovatelovým návrhem na obnovu řízení pečlivě zabývaly a jejich závěr, že důvody obnovy podle ustanovení § 278 trestního řádu nebyly dány, je řádně a ústavně konformně odůvodněn. Ústavní soud přitom nemá žádných ústavněprávních námitek proti závěru soudu prvního stupně, že stěžovatel nepředložil soudu skutečnosti nebo důkazy dříve neznámé; Ústavnímu soudu v tomto nezbývá, než na přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, odkázat.
Ústavní soud rovněž podotýká, že procesní vyústění napadených rozhodnutí - totiž že obnova řízení povolena nebyla - je zcela v souladu s výjimečnou povahou obnovy řízení; výjimka z principu právní jistoty (a z něj vyplývající zásadní nezměnitelnosti pravomocných soudních rozhodnutí) je ospravedlněna pouze tehdy, jeví-li se jako nezbytná v důsledku podstatných a přesvědčivých okolností. Samotná možnost odlišného posouzení věci však není dostatečným důvodem pro její opětovné projednání.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu