Constitutional Court dismisses appeal as unfounded, ruling general courts correctly applied civil procedure law on jurisdiction transfer.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court decisions denying a transfer of jurisdiction in a custody dispute. The applicant argued that transferring jurisdiction would serve the child's best interests under specific civil procedure rules, but the courts found no such necessity. The Court ruled that the lower courts correctly interpreted procedural norms and did not violate constitutional rights, thus rejecting the appeal as clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints against general court decisions interpreting procedural law are inadmissible unless the courts arbitrarily violated constitutional rights or general principles of justice.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. M. S., Ph.D., zastoupené Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou v Praze 6, U 1. baterie 9, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2010 č. j. 24 P 91/2009-181 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2010 č. j. 8 Co 1826/2010-252, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jejích základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených rozhodnutí vyplývá, že Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na přenesení místní příslušnosti ve věci řízení o jejím návrhu na změnu úpravy styku otce s nezletilým a o návrhu otce na změnu výchovy nezletilého.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení a tvrdí, že v daném případě byly splněny podmínky ustanovení § 177 odst. 2 OSŘ, podle kterého může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Zatímco obecné soudy dospěly k závěru, že podmínky uvedeného ustanovení nejsou naplněny, stěžovatelka tvrdí opak a požaduje na Ústavním soudu, aby napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s rozhodnutími, která jsou co do svého závěru výkladem norem procesního práva, k jehož přezkoumávání není Ústavní soud oprávněn. Výjimku představují situace, kdy obecné soudy zasáhnou do ústavně zaručeného práva svévolným rozhodnutím či jiným vybočením z obecných principů spravedlnosti. K takovému zásahu však v dané věci nedošlo.
Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zdůraznil skutečnost, že dle jeho názoru není v zájmu nezletilého, aby byla přenesena místní příslušnost, jestliže dosud není pravomocně skončeno řízení o návrhu matky na změnu úpravy styku otce s nezletilým, ve kterém byly již provedeny důkazy, které by měl soud je provádějící také vyhodnotit. Odvolací soud pak v odůvodnění svého usnesení podrobně vysvětlil, jaké důvody jej vedly k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, a vypořádal se se všemi námitkami stěžovatelky. V podrobnostech nelze než odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, z nichž vyplývají důvody, pro které obecné soudy dospěly k závěru, že přenesení místní příslušnosti v dané věci není v zájmu nezletilého. Ústavní soud nezjistil nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy obou stupňů svá rozhodnutí korektně opřely o příslušná ustanovení občanského soudního řádu a napadená rozhodnutí nezakládají důvod pro jeho kasační zásah.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu