Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2963/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2963.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses father's complaint regarding family law interpretation and fair trial rights in alimony reduction case.

Numero d'incarto IV.ÚS 2963/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the father's constitutional complaint challenging lower court rulings on alimony reduction. The father argued that courts violated his right to a fair trial and equality before the law by ignoring his increased income and the birth of a new child. The court dismissed the complaint because constitutional review is limited to checking for arbitrariness, not substituting judicial fact-finding, and because the right to a fair trial does not guarantee a specific material outcome like alimony adjustment.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; čl. 90 Ústavy ČR; čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Constitutional Court review is limited to detecting arbitrariness and does not substitute for ordinary courts' fact-finding, and the right to a fair trial does not guarantee a specific material outcome in family law cases.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint alimony reduction fair trial rights family law interpretation equality before court arbitrariness review judicial substitution

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 90 Ústavy České republiky
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na rovné postavení účastníků před soudem dle čl.
§ 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. M. M., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Jana Uhra 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 22. 7. 2010 čj. 60 Co 235/2010-77 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 3. 2010 čj. P 227/2007-49 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem přijatým dne 15. 10. 2010 v elektronické podobě opatřeným zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se Ing. M. M. (dále jen "otec", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o změnu výživného na nezletilé syny O. a P. M.

II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Otec se domáhal snížení výživného na své nezletilé děti, které bylo dohodou rodičů schválenou soudem dne 15. 1. 2007 stanoveno částkami 20.000 Kč a 16.000 Kč.

Dne 29. 3. 2010 Okresní soud ve Zlíně (dále jen "nalézací soud") návrh otce na snížení výživného pro nezletilé zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Dne 22. 7. 2010 Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 3. 2010 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

III. Stěžovatel v části II. ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na rovné postavení účastníků před soudem dle čl. 96 odst. 1 Ústavy; dále namítl porušení čl. 4 odst. 1 Listiny extenzivní interpretací zákona obecnými soudy.

V části III. stěžovatel popsal skutkové okolnosti dle jeho názoru svědčící o změně poměrů na straně otce i matky. Obecným soudů vytkl, že v řízení vedoucím k vydání napadených rozhodnutí nedodržely vyšetřovací zásadu a vůbec se nezabývaly skutečnostmi zásadními pro posouzení poměrů pro placení výživného, k nimž na jeho straně došlo, zejména narozením dcery N. V důsledku toho nerovně hodnotily zvýšení výdělku na straně otce a na straně matky za období od poslední úpravy výživného, neboť poměr příjmů rodičů se změnil v neprospěch otce; tím došlo k zásahu do práva na rovnost účastníků před soudem.

V části IV. stěžovatel uvedl, že napadená rozhodnutí (zejména rozhodnutí odvolacího soudu) jsou nesprávná a porušují výše uvedená základní práva, neboť soudy při svém rozhodování vůbec nezohlednily faktický stav změn nastalých v poměrech účastníků

IV. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces svévolnou interpretací a aplikací relevantních hmotných ustanovení zákona o rodině. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost skutkových zjištění a správnost interpretace a aplikace (hmotných či procesních) ustanovení zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález

III. ÚS 23/93

, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je (mj.) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v projednávané věci z níže uvedených důvodů neshledal.

K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces nutno dále připomenout, že toto právo zakotvené v části páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo, tudíž ani právo na zvýšení či snížení výživného na nezletilé. Z toho plyne, že ani případná nesprávná, resp. Ústavním soudem nesdílená, interpretace zákona o rodině obecnými soudy (k čemuž dle přesvědčení Ústavního soudu v projednávaném případě nedošlo) by tak sama o sobě nemohla založit porušení základního práva na spravedlivý proces a v jeho rámci i základního práva na (procesní) rovnost účastníků v řízení. Taková interpretace by mohla být důvodem pro kasaci rozhodnutí obecných soudů pouze tehdy, pokud by zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv; je však evidentní, že "právo na snížení výživného na nezletilé děti" v rovině základních práv zakotveno není [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 III. ÚS 31/97, Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161)].

Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazujícího prvky svévole odkázat (srov. též čl. 82 odst. 1 Ústavy).

V projednávané věci je nadto zjevné, že stěžovatel konstruoval odůvodnění svého návrhu převážně jako polemiku se závěry obecných soudů; ústavní stížnost však není a nemůže být jakýmsi zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím obecných soudů, a to již proto, že Ústavní soud není součástí jejich soustavy. Nutno zde připomenout, že vyloučil-li zákonodárce - v souladu s kautelami ústavnosti - dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině [v rozsahu dle ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku přípustnosti dovolání cestou ústavní stížnosti.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 24. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu