Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3178/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.3178.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal on bankruptcy debt as constitutional complaint is clearly unfounded.

Numero d'incarto IV.ÚS 3178/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings ordering him to pay insurance company debts. The applicant argued that bankruptcy proceedings made any judgment against him impossible, citing specific insolvency law provisions. The court dismissed the complaint as clearly unfounded because the disputed amount was trivial and the lower courts acted within their constitutional limits.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: Ústavní soud odmítá ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, pokud jsou předmětem řízení bagatelní částky a obecné soudy rozhodly v souladu se zákony i principy základních lidských práv.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint bankruptcy proceedings trivial amount clearly unfounded insolvency law constitutional limits lower courts

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
čl. 81 Ústavy ČR
čl. 91 Ústavy ČR
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
§ 109 insolvenčního zákona
§ 109 insolvenčního zákona.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Plzni, Malá 6, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 257/2010-43 ze dne 31. srpna 2010 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 6 C 496/2009-27 ze dne 11. prosince 2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem pro uznání č. j. 6 C 496/2009-27 ze dne 11. prosince 2009 uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni Generali Pojišťovna, a.s. (dále jen "žalobkyně") částku 2.147,- Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení v částce 8.454,- Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 14 Co 257/2010-43 ze dne 31. srpna 2010 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 3.960,- Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v době, kdy soud prvního stupně rozhodoval, již nebylo možné vydání jakéhokoli rozsudku odsuzujícího stěžovatele k zaplacení peněžitého plnění, neboť v té době již bylo usnesením Krajského soudu v Plzni vyhověno stěžovatelovu návrhu na oddlužení. Tento svůj závěr odůvodňuje stěžovatel především odkazem na ust. § 109 insolvenčního zákona.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložené námitky, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by tyto orgány na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Nelze přehlédnout též skutečnost, že v daném případě byla předmětem řízení částka 2.147,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 602/05

,

sp. zn. III. ÚS 748/07

,

sp. zn. I. ÚS 931/08

,

sp. zn. IV. ÚS 697/09

a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však v záhlaví citované rozhodnutí rozhodně považovat nelze) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy rozhodly v záhlaví citovanými rozhodnutími v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě a svá rozhodnutí též logicky, přehledně a srozumitelně odůvodnily. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, stran námitek stěžovatele odkazuje na odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a uzavírá, že žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu