Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court judgment for apparent lack of merit regarding evidence evaluation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings binding him to pay a debt. The applicant argued that the courts relied solely on a single invoice without sufficient proof of a contractual relationship, violating his fundamental rights. The Court found the complaint clearly unfounded because the lower courts thoroughly addressed all objections and correctly applied the principle of free evaluation of evidence.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts have exhaustively addressed the applicant's objections and their decision does not violate constitutional principles of a fair and impartial trial.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Ludmilou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem Boršice 428, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2010 č. j. 28 Co 411/2009-166 a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 9. 2009 č. j. 5 C 215/2001-139, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že byl Okresním soudem ve Zlíně zavázán k zaplacení jím údajně od žalobce přijatého zboží, když uložení takové povinnosti dovodil jak soud I. stupně, tak soud odvolací pouze z jediného dokladu, předloženého žalobcem, který však dle jeho přesvědčení není dostatečným důkazem o uzavření smluvního vztahu. Poukázal na své tvrzení vztahující se k dokladům žalobcem předloženým - podle něj samotná jím vystavená faktura nepostačuje k prokázání existence smluvního vztahu, ze kterého by mu vznikla povinnost zaplatit žalobci uplatněnou částku. Poněvadž soudy k těmto námitkám nepřihlédly a k zaplacení jej zavázaly, považuje jejich postup za nespravedlivý a neobjektivní.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 73.812,- Kč s příslušenstvím a k úhradě nákladů řízení žalobci, a to opodstatněně potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami žalovaným (nyní stěžovatelem) uplatněnými v odvolání a vyčerpávajícím způsobem, s poukazem na § 409, § 411, § 447 a § 448 odst. 1 obchodního zákoníku, shodně se soudem I. stupně, vyložil, na základě jakých skutečností byl učiněn správný závěr o vzniku a existenci smluvního vztahu mezi účastníky a z tohoto vztahu pak správný závěr o vyplývající povinnosti žalovaného k peněžitému plnění. Na uvedené vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat.
K obsahu ústavní stížnosti, ve které navrhovatel brojí proti nesprávnému hodnocení důkazů o okolnostech, za nichž mělo jím dojít převzetí zboží od žalobce, nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Proto nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, učiněná obecnými soudy, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod - v předmětné věci se soudy do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly, a proto byl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 30. listopadu 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu