Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3108/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.3108.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court order for procedural fine as not substantiated.

Numero d'incarto IV.ÚS 3108/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Digital Service s.r.o. against civil court rulings imposing a procedural fine. The applicant argued that the courts violated her fundamental rights by applying a disproportionate fine for failing to submit evidence requested by the opposing party. The court determined that the lower courts acted within their independent judicial authority and that the procedural safeguards of a fair trial were adequately provided, rendering the complaint clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Pořádkové pokuty v obecných soudech jsou preventivní sankce, které vyžadují procesní záruky spravedlivého procesu, ale ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud jsou procesní záruky k dispozici a rozhodnutí není v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti.

Parole chiave

Generato dall'IA
procedural fine constitutional complaint fair trial rights independent judicial authority civil procedure law proportionality principle unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 90 Ústavy České republiky
1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky
čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky
§ 53 odst. 1 o. s. ř.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky DIGITAL SERVICE, s. r. o., se sídlem Brno, Jiráskova 50, IČ: 49447581, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Brno, Jana Uhra 13, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. července 2010 č. j. 55 C 136/2009-64 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2010 č. j. 15 Co 283/2010-93, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 2. listopadu 2010, stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva a svobody, konkrétně práva dle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny.

Z ústavní stížnosti a připojené přílohy se zjišťuje, že v řízení vedeném před Městským soudem v Brně se MUDr. E. J. (dále jen "žalobkyně") domáhá zaplacení 320 000,- Kč s přísl. po stěžovatelce. Soud prvního stupně uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 20 000,- Kč z důvodu, že na jeho výzvu nepředložila listiny k jednání dne 14. července 2010, ačkoli o této své povinnosti věděla od 18. května 2010. Na základě odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty změnil tak, že stěžovatelce uložil pořádkovou pokutu ve výši 5 000,- Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala nesprávnost napadených rozhodnutí, kterou mimo jiné spatřuje v nestejném přístupu ke zmaření jednání žalobkyní a stěžovatelkou a dále v pokynu soudkyně, kdy stěžovatelce přikázala předložit soudu listinné důkazy, které k prokázání navrhla nikoliv stěžovatelka, nýbrž žalobkyně. Na podporu svého tvrzení odkázala stěžovatelka na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 23. února 1996 sp. zn. 11 Cmo 1/96.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem.

Podle standardní judikatury Ústavního soudu (srov. nález ze dne 17. října 2000

sp. zn. I. ÚS 211/99

in http://nalus.usoud.cz) jsou pořádkové pokuty ukládané v řízení před obecnými soudy zpravidla zákonnou sankcí za deliktní jednání, zamýšlenou jako preventivní a současně represivní opatření veřejné moci. Z toho plyne, že osoba postižená pořádkovou pokutou musí mít k dispozici procesní záruky předpokládané v hlavě páté Listiny, přičemž z povahy předmětné sankce je přitom zřejmé, že požadavky na spravedlivý proces nemusí však být tytéž jako při rozhodování o vině a trestu obviněného dle trestněprávních předpisů. V zásadě nutno požadovat, aby pořádková pokuta byla rozumně proporcionální k deliktu, aby postižená osoba měla možnost se vyjádřit a měla k dispozici přiměřený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Ústavní soud konstatuje, že uvedené procesní záruky spravedlivého procesu byly stěžovatelce k dispozici. Stěžovatelka rozhodnutí o uložení pokuty napadla odvoláním, přičemž odvolací soud po zvážení všech okolností snížil výši uložené pokuty na 5 000,- Kč, neboť tuto výši požaduje za přiměřenou.

Za situace, kdy těžiště ústavní stížnosti spočívá v polemice se způsobem aplikace ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. obecnými soudy, Ústavní soud má za to, že závěry obecných soudů o splnění podmínek k uložení pořádkové pokuty z důvodu, že stěžovatelka hrubě ztížila postup soudu, byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Napadená rozhodnutí nejsou ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelkou citovaném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť tento na posuzovanou věc nedopadá pro zřejmou odlišnost skutkového základu.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 16. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu