Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3039/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.3039.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding phone recording deletion in ongoing criminal proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 3039/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's request to have a deleted phone recording restored. The applicant argued the deletion violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and Human Rights Convention, but the Court noted the criminal investigation was still ongoing. The Court ruled that intervening would improperly encroach on the ordinary courts' competence to evaluate evidence and determine the case outcome.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are inadmissible when they seek to review facts or evidence in proceedings that have not yet concluded, as this violates the principle of subsidiarity and the competence of ordinary courts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility ongoing criminal proceedings principle of subsidiarity evidence evaluation competence phone recording deletion Charter of Fundamental Rights procedural exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 13 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
13, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
17 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele Z. K., zastoupeného Mgr. Lenkou Jindrovou, advokátkou se sídlem Bělská 151, 293 01 Mladá Boleslav, o ústavní stížnosti proti postupu Policie ČR, Krajského ředitelství Středočeského kraje, ve věci č. j. KRPS-40584-122/TČ-2009-010071, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zničení záznamu telefonického hovoru uskutečněného mezi jím a advokátkou dne 5. března 2010, a to jak v jeho listinné podobě, tak i na CD-R ev. č. A100714009. Předmětný záznam měl být, dle tvrzení stěžovatele, pořízen v rozporu se zákonem (§ 88 odst. 1 tr. řádu), čímž došlo, jak stěžovatel namítá, k zásahu do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 13, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6, čl. 8, čl. 17 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jelikož řádně vyčerpal v dané fázi přípravného řízení opravné prostředky, jež mu zákon k ochraně poskytuje, domáhal se stěžovatel vydání nálezu znějícího co do výroku, jak specifikováno; to argumentačně i s poukazem na nález

sp. zn. III. ÚS 62/95

.

Dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný.

Již v nálezu

sp. zn. III. ÚS 62/95

, na nějž stěžovatel na podporu svých vývodů odkázal, Ústavní soud v obecné rovině konstatoval, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze při vlastním rozhodování o meritu věci v těchto souvislostech i soudnímu přezkumu co do jeho zákonnosti (ústavnosti).

Stěžovatelem k posouzení předloženou záležitost nelze jednak, z pohledu fáze řízení, citovanému nálezu připodobnit, jednak nutno poukázat na aktuální judikaturu Ústavního soudu (týkající se obdobné problematiky procesní použitelnosti důkazů, resp. zásahu do pravomocně neskončených trestních řízení, kupř. nálezy

sp. zn. Pl. ÚS 3/09

,

II. ÚS 1414/07

), z níž plyne, že pokud by Ústavní soud vyhověl stěžovatelem konstruovanému návrhovému žádání, potom by takto mohl nepřiměřeně a předčasně zasáhnout do kompetence obecných soudů shromažďovat a hodnotit důkazy a ve svém důsledku tak předurčovat výsledek trestního řízení.

Vycházeje ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a obsahu námitek stěžovatele, nemohl se za tohoto procesního stavu Ústavní soud návrhem věcně zabývat, pročež došlo ve shodě se zákonným příkazem k jeho odmítnutí [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2010

Pavel Holländer

soudce zpravodaj