Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of substantive legal representation by an advocate.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint and the attached request to revoke a specific Civil Procedure Code provision. The applicant, despite having an assigned advocate, failed to meet the substantive requirement of legal representation because the advocate was contacted only moments before the deadline and submitted the complaint largely unassisted. The Court ruled that the applicant's failure to utilize the 14-day deadline to correct this defect, combined with the advocate's admission of lost trust, constituted a fatal procedural flaw warranting rejection.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to substantively comply with the mandatory requirement of being represented by an advocate, even if formally assigned one.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele P. Č., právně zastoupeného advokátem JUDr. Miroslavem Jindrákem, Černokostelecká 33, Praha 10 – Strašnice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 6. 2010 sp. zn. 19 Co 1346/2010, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení § 75b-3f zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 3. 10. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného usnesení obecného soudu. Své podání spojil stěžovatel s návrhem na zrušení části právního předpisu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a dospěl k závěru, že nejsou splněny základní předpoklady pro projednání ústavní stížnosti, neboť tato je zatížena vadou, spočívající v nedostatku právního zastoupení. Je sice pravdou, že stěžovatel je v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, který mu byl určen Českou advokátní komorou, ovšem z přípisu samotného advokáta vyplývá, že byl stěžovatelem kontaktován těsně před uplynutím lhůty k podání ústavní stížnosti a proto podal ústavní stížnost alespoň v té podobě, jak ji vypracoval sám stěžovatel. Je tedy zjevné, že právní zastoupení advokátem je v tomto případě toliko formální a nebyla naplněna materiální podstata institutu právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. Vzhledem k tomu, že již samotná ústavní stížnost musí být sepsána advokátem, byla k odstranění této vady stanovena stěžovateli lhůta 14 dnů, v níž nebyla sjednána náprava. Dne 25. 10. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen přípis právního zástupce stěžovatele, v němž žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu, neboť jeho klient je ve složité finanční a sociální situaci a nemá proto pravděpodobně možnost pohybu po území ČR a nemá ani možnost telefonického spojení. Ze sdělení právního zástupce také vyplynulo, že k němu klient patrně ztratil důvěru a že dojde ke změně právního zastoupení, které má tento zajistit.
Přípisem, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 10. 2010, namítl stěžovatel podjatost všech soudců a asistentů soudců 4. senátu Ústavního soudu.
II. Ústavní soud se v předmětném případě musel předně vypořádat se vznesenou námitkou podjatosti všech soudců 4. senátu Ústavního soudu a proto v souladu s rozvrhem práce předložil věc k posouzení III. senátu Ústavního soudu, který svým usnesením ze dne 4. 11. 2010 dospěl k závěru, že soudci 4. senátu nejsou vyloučeni z projednávání daného případu.
V souladu s ustanovením § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je nezbytné, aby byl stěžovatel v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. O této skutečnosti byl stěžovatel Ústavním soudem poučen v minulosti již opakovaně (srov. např.
IV. ÚS 1779/10
,
IV. ÚS 177/10
a řada dalších) a je tedy dobře obeznámen s procesním postupem a plynutím lhůt při podávání ústavní stížnosti. Přesto mu byla Ústavním soudem stanovena lhůta k odstranění vad návrhu v délce trvání 14 dnů, kterou však stěžovatel nevyužil. Ústavní soud je toho názoru, že při podávání ústavní stížnosti lze od stěžovatele očekávat alespoň základní součinnost s advokátem, k níž náleží poskytnutí nejen všech relevantních informací, ale též dostatečného časového prostoru pro jeho vypracování.
Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení § 75b-3f zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nevyhověl naléhavé žádosti právního zástupce o další prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu a ústavní stížnost odmítl, a to v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu