Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 162/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.162.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies and lack of substantial harm.

Numero d'incarto IV.ÚS 162/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as inadmissible. The applicant argued that she was not properly summoned to court proceedings regarding a small transport fare dispute, claiming violations of fundamental rights. The court found that the applicant had not exhausted all available legal remedies, specifically rejecting her appeal and claim of ineffective service, and determined the case involved only trivial amounts without substantial harm.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies and if the case involves trivial amounts without substantial harm.

Parole chiave

Generato dall'IA
non-exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility trivial amounts substantial harm requirement procedural tactics ineffective service of process bagatelní věci

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 22. listopadu 2010 o ústavní stížnosti Mgr. T. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, AK se sídlem ul. 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. prosince 2002 čj. 16 C 2712/2002-6 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 18. 1. 2010 a doplněnou podáním ze dne 5. 2. 2010 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 90 Ústavy domáhala zrušení shora označeného rozsudku, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci, Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., částku 206,- Kč a náklady řízení ve výši 1 495,- Kč.

Stěžovatelka, které byla v předmětném řízení uložena povinnost zaplatit jízdné 6,- Kč a 200,- Kč částku k jízdnému, v ústavní stížnosti tvrdila, že nebyla k jednání soudu předvolána a zpochybnila nejen řádné doručení žalobního návrhu, ale i následný postup obvodního soudu.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 16 C 2712/2002, který si Ústavní soud vyžádal k ověření stěžovatelčiných tvrzení, vyplynulo, že žalobce, Dopravní podnik hlavního města Prahy, a. s., se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhal po stěžovatelce zaplacení 206,- Kč s přísl. Obvodní soud vydal dne 2. 2. 2000 čj. 11 Ro 2068/97-3, který následně zrušil s tím, že ho nebylo možno doručit do vlastních rukou stěžovatelky na adrese P., a ve věci nařídil na den 13. 12. 2002 ústní jednání. Na něm jednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s. ř. v nepřítomnosti stěžovatelky a poté rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem. Ze spisu dále vyplynulo, že stěžovatelka podala proti napadenému rozsudku jednak odvolání a jednak žalobu na neúčinnost doručení napadeného rozsudku. Odvolání Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 4. 2010 odmítl jako nepřípustné s odkazem na ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., návrh na rozhodnutí o neúčinnosti doručení předmětného rozsudku obvodní soud zamítl usnesením ze dne 6. 1. 2010 čj. 16 C 2712/2002-17 s odkazem na ustanovení § 50d odst. 4 o. s. ř. Proti zamítavému rozhodnutí se stěžovatelka neodvolala a usnesení nabylo právní moci.

Předtím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu projednání věci, zkoumá vždy formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatňováním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 má Ústavní soud za zjevné, že stěžovatelka v rámci své obrany zvolila určitou procesní taktiku, v rámci níž však nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a proto je její ústavní stížnost nepřípustná. Ze stejného důvodu byly odmítnuty i ústavní stížnosti téže stěžovatelky vedené pod

sp. zn. II.ÚS 161/10

,

IV.ÚS 167/10

,

I.ÚS 168/10

či

II.ÚS 174/10

(dostupné i v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud je navíc přesvědčen, že věc není schopna věcného projednání nejen z tohoto hlediska, ale i z hlediska neexistence podstatné újmy, jež by byla stěžovatelce způsobena zásahem do jejích ústavně zaručených práv. Ústavní soud zachovává při posuzování ústavních stížností týkajících se tzv. bagatelních věcí výraznou zdrženlivost a ve vztahu k nim opakovaně uvedl, že opodstatněnost (resp. i projednatelnost) ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Jak je třeba na tuto problematiku nahlížet, Ústavní soud přiblížil v rozhodnutích o věcně totožné problematice (srov. usnesení ze dne 26. 1. 2010

sp. zn. I.ÚS 163/10

, či ze dne 28. 1. 2010

sp. zn. III.ÚS 170/10

a další); s ohledem na totožnost účastníků není v projednávané věci třeba závěry v nich uvedené podrobněji, resp. opakovaně, rekapitulovat.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2010

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj