Constitutional Court dismisses appeal for unfair trial due to lack of admissibility and procedural errors.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Court's decision. The applicant argued that lower courts failed to conduct evidence and misapplied the principle of in dubio pro reo, violating fair trial rights. The Court dismissed the appeal as clearly unfounded, noting the Supreme Court adequately addressed the applicant's arguments and the lower court's reasoning was logical.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if clearly unfounded, requiring the Supreme Court to address substantive arguments rather than merely procedural objections.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele V. G., zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem Bělehradská 6, 400 01 Ústí nad Labem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010 sp. zn. 4 Tdo 933/2010 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2009 č. j. 11 To 46/2009-2992, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, splňujícím formální požadavky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle blíže rozvedeného odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že obecné soudy neprovedly jím navržené důkazy, provedené důkazy nesprávně hodnotily a dopustily se jejich "deformace", v důsledku čehož rozhodly v rozporu se zásadou in dubio pro reo v neprospěch stěžovatele. Ohledně uloženého trestu propadnutí věci potom namítl nedostatky jak v přiléhavosti uloženého trestu ve vztahu k důkazní situaci, tak ke specifikaci mobilního telefonu, uvedeného ve výroku rozsudku soudu. Proto se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak se podává z obsahu věcného odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné [265i odst. 1 písm. e) tr. řádu]. Náležitě v nezbytném rozsahu reagoval na námitky stěžovatele, když zdůraznil, že mají vedle námitek týkajících se právního posouzení věci i povahu důkazní polemiky, přičemž je pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu bez dalšího podřadit nelze. Těmito se ovšem zabýval, jak plyne z odůvodnění jeho usnesení, v intencích judikatury Ústavního soudu (kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 55/04
,
II. ÚS 193/04
,
IV. ÚS 216/04
,
I. ÚS 670/05
,
II. ÚS 29/06
). Argumentačně se vypořádal s výtkami stěžovatele a na obsah jeho rozhodnutí postačí jako na výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat; stejně jako na napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze. Pokud stěžovatel konstatoval, že odvolací soud připouštěl možnost vyvodit z provedených důkazů reálně jinou skutkovou verzi, a proto měl ve shodě se zásadou in dubio pro reo rozsudek nalézacího soudu zrušit, tyto vývody z jeho odůvodnění nevyplývají (srov. č. l. 36 rozsudku). Přiklonil-li se odvolací soud ke skutkové verzi popsané v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, a toto odůvodnění nevykazuje logické nesprávnosti, nelze mu vytýkat, že nepostupoval v pochybnostech (které neměl) ve prospěch obžalovaného.
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu