Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2155/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2155.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of administrative remedies under subsidiarity principle.

Numero d'incarto I.ÚS 2155/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint as inadmissible because the applicant failed to exhaust administrative remedies. The applicant challenged a VAT decision without filing a prior administrative lawsuit under the Administrative Court Act, violating the principle of subsidiarity. Consequently, the court ruled that the complaint did not meet the formal prerequisites for consideration under the Constitutional Court Act.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity requires the exhaustion of all procedural means provided by law for the protection of rights before a constitutional complaint may be entertained.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility administrative court act VAT dispute resolution

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému, aniž se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, její ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, protože odpadla základní podmínka projednání tohoto návrhu s ústavní stížností spojeného a stěžovatelku nebylo možno považovat za osobu oprávněnou k podání zmíněného návrhu (§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
§ 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
proti rozhodnutí správního orgánu, nepodala žalobu podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů.
§ 85 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
2900/10-1300, spojené s návrhem na zrušení § 85 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, takto:

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. Š., JUDr. Pavlou Kochtovou, advokátkou se sídlem Vimperk, 1. Máje 144, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2010, čj. 2900/10-1300, spojené s návrhem na zrušení § 85 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 7. 2010, navrhla zrušení shora uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.

K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil m.j. v nálezu

sp. zn. III. ÚS 117/2000

[Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu].

Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatelka proti označenému rozhodnutí finančního ředitelství, tj. proti rozhodnutí správního orgánu, nepodala žalobu podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. Takovou žalobu může podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Tím, že stěžovatelka správní žalobu nepodala, nevyčerpala ve výše uvedeném smyslu všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Tato skutečnost činí její ústavní stížnost nepřípustnou.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, její ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

V důsledku toho musel být odmítnut i její návrh na zrušení § 85 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, protože odpadla základní podmínka projednání tohoto návrhu s ústavní stížností spojeného a stěžovatelku nebylo možno považovat za osobu oprávněnou k podání zmíněného návrhu (§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu