Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3276/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.3276.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.

Numero d'incarto IV.ÚS 3276/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by L. L. against lower court rulings regarding property rights. The applicant failed to engage a lawyer despite prior warnings in six previous proceedings, violating the mandatory representation rule. The court deemed further individual warnings ineffective and formalistic given the applicant's established knowledge of the requirement.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): Mandatory legal representation is a strict condition for constitutional complaints; repeated prior warnings render further individual notifications unnecessary and ineffective.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility legal aid requirement procedural defect dismissal repeated warnings effect

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatele L. L., bez právního zastoupení, proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 8 C 370/2004 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 409/2008-112, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 18. listopadu 2010 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatele na náhradu škody za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že správa majetku města Prostějov v rozporu s občanským zákoníkem a tehdejšími předpisy převedla užívací právo k bytu po otci stěžovatele na jeho staršího bratra, ačkoli měl jiný byt, který užíval. Stěžovatel současně v ústavní stížnosti uvedl, že mu rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 409/2008-112 byl doručen dne 11. listopadu 2010 a dále požádal, aby mu Ústavní soud dal dostatek časového prostoru tak, aby mohl požádat Českou advokátní komoru o nápravu v jeho zastupování.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem s tím, že ústavní stížnost obsahovala řadu dalších vad. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2003 k Ústavnímu soudu 6 ústavních stížností, přičemž v řízení vedeném pod

sp. zn. II. ÚS 1202/09

byl dne 19. května 2009 vyzván k odstranění vad podání a poučen zejména o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem i s možností obrátit se s žádostí o přidělení advokáta na Českou advokátní komoru. Stěžovateli je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil před podáním ústavní stížnosti.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Soudkyně zpravodajka tak v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítla s ohledem na tvrzení stěžovatele, že mu byl rozsudek Krajského soudu v Brně doručen dne 11. listopadu 2010 a stěžovatel má tedy dostatečný časový prostor k podání bezvadné ústavní stížnosti sepsané advokátem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 23. listopadu 2010

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka