Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2871/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.2871.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming ineffective legal review when patient is discharged from detention.

Numero d'incarto III.ÚS 2871/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's dismissal of her appeal. The applicant argued that her rights were violated because the lower court stopped proceedings after she was discharged from a psychiatric facility, preventing a substantive review of her detention grounds. The court ruled that the Supreme Court's interpretation of the law was not disproportionate to the facts and did not violate fundamental rights. Consequently, the complaint was deemed clearly unfounded under the relevant statute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts' interpretation of legal provisions regarding procedural termination is consistent with established case law and doctrine.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal procedural termination psychiatric detention effective legal protection Supreme Court interpretation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 243b odst. 1 o. s. ř.
§ 191b odst. 1 o. s. ř.
Naposled citovaným rozhodnutím obvodní soud vyslovil, že převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče, Psychiatrické léčebny Praze 8 - Bohnicích, je v souladu se zákonnými důvody (§ 191b odst. 1 o. s. ř.), když shledal naplnění podmínek ve smyslu § 23 odst.
§ 23 odst. 4 písm. b) zákona č. 20/1966 Sb.
ř.), když shledal naplnění podmínek ve smyslu § 23 odst. 4 písm. b) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 6a zákona č. 82/1998 Sb.
Argumentovala ad absurdum za takto nastalé konstelace nemožností ochrany svých práv, poukázala na iluzornost odkazu Nejvyššího soudu na § 6a zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a domáhala se, aby Ústavní soud jeho rozhodnutí pro porušení základních práv, zakotvených v čl.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 18. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky A. R., zastoupené Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 7, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010 č. j. 30 Cdo 1197/2010-35, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo dle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné odmítnuto její dovolání směřující do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2010 č. j. 64 Co 556/2009-20. Tímto usnesením tamní soud jako soud odvolací k opravnému prostředku stěžovatelky zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. října 2009 č. j. 19 L 1603/2009-4 a řízení zastavil, přičemž tak s výslovným poukazem na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 29/2006 a v jeho intencích učinil, aniž by se - jelikož byla stěžovatelka zdravotnickým ústavem před jeho rozhodováním propuštěna a takto odpadla podmínka řízení - zabýval věcnými námitkami stěžovatelky. Naposled citovaným rozhodnutím obvodní soud vyslovil, že převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče, Psychiatrické léčebny Praze 8 - Bohnicích, je v souladu se zákonnými důvody (§ 191b odst. 1 o. s. ř.), když shledal naplnění podmínek ve smyslu § 23 odst. 4 písm. b) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatelka zopakovala v ústavní stížnosti věcné důvody, kterými podložila již své dovolání, a opětovně konstatovala, že z pohledu jejích ústavně zaručených práv je nepřijatelné, aby rozhodnutí soudu prvního stupně v situaci a pro tento důvod, kdy se již nenalézá v detenci, nebylo podrobeno k odvolání věcnému přezkumu. Argumentovala ad absurdum za takto nastalé konstelace nemožností ochrany svých práv, poukázala na iluzornost odkazu Nejvyššího soudu na § 6a zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a domáhala se, aby Ústavní soud jeho rozhodnutí pro porušení základních práv, zakotvených v čl. 8 odst. 1, 6, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zrušil. Dále požadovala, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady jejího právního zastoupení hradí stát.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Interpretace relevantního právního rámce provedená Nejvyšším soudem a Městským soudem v Praze není nepřiměřená skutkovým okolnostem, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

). Na obsah podrobného odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu postačí takto odkázat. Že se tímto způsobem koncipované závěry nedostávají ani do rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vyložil Ústavní soud již v usnesení

sp. zn. II. ÚS 2508/09

(viz internetové stránky nalus.usoud.cz).

Pro specifikum daného procesního kontextu se sluší připojit, že Ústavnímu soudu nepřísluší v této souvislosti posuzovat stěžovatelkou argumentačně rozporovanou efektivnost (reálnost) aplikace § 6a zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů; nicméně pod aspektem ústavně zaručených základních práv (čl. 4 Ústavy ČR) interpretace tohoto ustanovení v jiných kontextech (takto případného nároku na náhradu škody) měla by být prováděna tak, aby posléze nebyla interpretací svévolnou, tj. aby byla interpretací, jež je (bude) konzistentní s tou, kterou použil soud ve stěžovatelkou kritizovaném řízení (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). To ovšem obecně (mimo rámec jedinečné kauzy) s ohledem na požadavek vzájemné korespondence rozhodování obecných soudů platí potud, není-li zde dána eventualita náležitého užití ústavně akceptovatelných mechanismů, příp. odůvodnění umožňujícího realizaci judikatorní kontradikce (odchylky).

V důsledku uvedeného Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom stěžovatelce nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 83 odst. 1 citovaného zákona, příp. § 62 odst. 4 téhož zákona, nebyly dány v nich předjímané nezbytné podmínky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu