Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding guardian's fee denial as trivial and procedurally sound.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a guardian against a regional court's refusal to award fees for services rendered after the ward became an adult. The guardian argued that his legal representation continued until the court formally terminated his role, yet the court correctly determined that his protective function ceased upon the ward's majority. The court rejected the claim because the lower courts properly applied the law, the case involved a trivial amount, and no fundamental procedural rights were violated.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding trivial cases or those lacking constitutional arguments are inadmissible when no fundamental procedural rights are violated.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 18. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. R. G., zastoupeného JUDr. Pavlem Kortou, advokátem v Ostravě, Poštovní 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2010 č. j. 14 Rodo 7/2010-208, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, řádně a včas podané, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení, což odůvodnil tvrzením, že jeho vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva na spravedlivou odměnu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina".
Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovateli, jako opatrovníkovi nezletilé V. T., nepřiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 419,20 Kč. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že z obsahu spisu a doúčtování odměny a hotových výdajů opatrovníka zjistil, že doúčtování se týká úkonů provedených ve dnech 4. 3. 2009 a po tomto dni, opatrovnická funkce stěžovatele však zanikla dne 26. 6. 2008, kdy nezletilá V. T. nabyla zletilosti. Vzhledem k tomu, že výkon opatrovnické funkce zanikl, nelze odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony, realizované v době neexistence opatrovnické funkce, přiznat.
Stěžovatel v ústavní stížnosti, která postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci, nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že jeho opatrovnická funkce zanikla nabytím zletilosti V. T. Tvrdí, že byl ustanoven opatrovníkem usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2004 sp. zn. 0 Rod 72/2004, a do vydání usnesení soudu o zproštění funkce nebo do pravomocného skončení řízení jeho postavení opatrovníka trvalo, i přes nabytí zletilosti V. T. Stěžovatel uvádí, že za uvedených okolností je jeho nárok po právu a je ústavně neudržitelné, aby na základě pokynů soudu provedl procesní úkony, za které by mu neměla náležet odměna.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v kritice odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 259/05
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 65).
Zároveň Ústavní soud v řadě rozhodnutí zdůraznil, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, jejichž součástí je princip rovnosti účastníků řízení. Princip rovnosti stran, resp. princip rovnosti příležitostí či princip "rovnosti zbraní" podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotven v ustanovení § 18 občanského soudního řádu a v podmínkách tohoto zákona se promítá v řadě jeho ustanovení, která jsou aplikovatelná i v projednávaném případě (např. rozhodnutí
sp. zn. IV. ÚS 88/05
,
IV. ÚS 310/05
,
IV. ÚS 748/05
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 87, svazek 38, nález č. 180 a svazek 42, nález č. 135).
O případ porušení principů spravedlivého procesu se v posuzované věci nejedná. Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil, když uvedl, z jakých důvodů není možné stěžovateli přiznat náklady řízení za úkony realizované po nabytí zletilosti zastupované, tedy v době neexistence opatrovnické funkce. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by obecnými soudy zvolená interpretace podústavního práva měla představovat porušení principů spravedlivého procesu, jak tvrdí stěžovatel.
Navíc lze, vzhledem k výši částky, jež byla předmětem řízení, jakož i k výši nákladů řízení, věc v rovině ústavněprávního přezkumu označit jako bagatelní, a již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny a činí tak návrh zjevně neopodstatněným (srov.
sp. zn. III. ÚS 405/04
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 34, str. 421).
Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces nedošlo, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu