Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and lack of lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because the submission failed to meet both formal and substantive requirements under the Constitutional Court Act. The applicant, unrepresented by a lawyer with special power of attorney, had previously submitted 51 petitions that were rejected for similar defects despite repeated warnings. The court dismissed the case as procedurally inadmissible, noting that the applicant's history of non-compliance justified the strict application of representation rules.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to be represented by a lawyer with special power of attorney and does not satisfy the formal and substantive requirements of the petition.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. K., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 26. 10. 2010 obdržel Ústavní soud podání navrhovatele, kterým napadá údajné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2010 č. j. 23 Cdo 164/2010-92. Výše označené usnesení Nejvyššího soudu ČR navrhovatel k podání nepřipojil.
V předmětném podání navrhovatel není zastoupen advokátem na základě speciální plné moci (§ 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž jeho podání nesplňuje ani obsahové, ani formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Navrhovateli je však z mnoha jeho předchozích návrhů a poskytnutých poučení o náležitostech ústavní stížnosti, kterých se mu v souvislosti s vadami těchto návrhů od Ústavního soudu v minulosti dostalo, nepochybně velmi dobře známa povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě speciální plné moci. O náležitostech návrhu a předpokladech pro jeho projednání byl Ústavním soudem opakovaně poučen (např. v řízení ve věci
sp. zn. III. ÚS 272/08
,
II. ÚS 1066/09
,
III. ÚS 1387/09
,
III. ÚS 1051/10
).
Ústavní soud již v usnesení ze dne 6. 10. 2010
sp. zn. III. ÚS 2822/10
konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti téhož navrhovatele není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o podmínkách a předpokladech řízení o ústavní stížnosti dostávalo navrhovateli v každém jeho jednotlivém řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích řízeních u Ústavního soudu. Nelze totiž opomenout, že navrhovatel do doby rozhodování o předmětném návrhu podal k Ústavnímu soudu celkem 51 podání, které byly Ústavním z valné většiny odmítnuty pro vady návrhu, ačkoli navrhovateli zaslané informace byly objektivně způsobilé vysvětlit a doložit zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem.
Proto je formální setrvání na požadavku vždy nového, avšak obsahově shodného poučení postupem neefektivním.
Ústavní soud proto návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2010
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj