Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3112/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.3112.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for lack of legal representation and procedural defects under Czech law.

Numero d'incarto III.ÚS 3112/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Ing. P. Ch. against lower court decisions regarding his rights. The applicant argued violations of fundamental rights but failed to meet formal requirements, specifically lacking mandatory legal representation as required by law. The court rejected the request for an extension of time to correct defects, noting the applicant was already well-informed through previous proceedings and guidance materials.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be filed with mandatory legal representation; failure to comply with these formal requirements, especially when the applicant is already informed of such obligations through prior proceedings, results in the dismissal of the complaint.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal mandatory legal representation procedural defects Czech Constitutional Court legal aid waiver

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost a návrhy s ní spojené mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. P. Ch., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2010 sp. zn. 30 Cdo 2369/10, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2008 sp. zn. 1 Co 39/2008 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 37 C 7/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, neboť jimi měla být porušena jeho práva zaručená v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že svou stížnost bude dále doplňovat a požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty, resp. poskytnutí soudcovské lhůty k doplnění ústavní stížnosti a odstranění vad podání.

Ústavní soud nejprve posuzoval, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"). V projednávané věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.

Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.

V předmětné věci stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, je přitom již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz např. ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. I. ÚS 790/04

,

II. ÚS 82/05

,

I. ÚS 169/05

,

IV. ÚS 190/05

,

III. ÚS 243/05

,

II. ÚS 2291/08

,

II. ÚS 2294/08

,

III. ÚS 2292/08

,

III. ÚS 2967/09

či

II. ÚS 1495/10

). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti včetně popisu, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením, včetně upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje.

Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost a návrhy s ní spojené mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Již jen na vysvětlenou stěžovateli se poznamenává, že ústavní stížnost ve věci by byla nutně posouzena jako podaná opožděně, neboť stěžovatel ji podal poté, co bylo odmítnuto dovolání, jež bylo objektivně nepřípustné (odmítnutí nezáviselo na uvážení soudu - viz § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj