Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2870/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2870.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed because constitutional exhaustion requirement was not met by failing to file cassation appeal.

Numero d'incarto I.ÚS 2870/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without examining its merits. The applicant failed to file a cassation appeal to the Supreme Administrative Court, which was the final procedural remedy available under the law. Consequently, the court ruled the complaint inadmissible as it violated the principle of exhaustion of legal remedies required by the Constitution.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 72(3); § 75(1); § 43(1)(e): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, including the final appeal to the Supreme Administrative Court.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint cassation appeal procedural prerequisite inadmissible complaint legal protection subsidiarity principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele S. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Gartšíkem, advokátem se sídlem Novobranská 14, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 2 Ad 32/2010-13 ze dne 17. 4. 2010 (zjevně správně ze dne 14. 7. 2010), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí správního soudu.

Ústavní soud z přípisu Krajského soudu v Českých Budějovicích zjistil, že stěžovatel proti napadenému rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost nepodal.

Vzhledem k dále uvedeným důvodům, pro které byla ústavní stížnost odmítnuta, není třeba obsah ústavní stížnosti ani jí napadeného rozhodnutí rekapitulovat.

II. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda byly splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Ústavní soud zjistil, že v právě projednávaném případě tyto předpoklady splněny nejsou.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. (srov. § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost zásadně nepřípustná.

Podmínky citovaných ustanovení však nejsou splněny. Posledním procesním prostředkem, který měl stěžovatel k dispozici, byla totiž kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, o čemž byl náležitě poučen v závěru napadeného usnesení krajského soudu. Podle zjištění Ústavního soudu však stěžovatel kasační stížnost proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí nepodal.

Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou splněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V právě projednávané věci však podle přesvědčení Ústavního soudu ani shora zmíněné kritérium podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona splněno není (k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 387)].

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2010

Vojen Güttler v. r.

soudce zpravodaj