Constitutional Court dismisses appeal against court deadlines, ruling no fundamental rights violation occurred.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by UNIMEX-INVEST, s. r. o., against lower court rulings regarding missed deadlines. The appellant argued that procedural errors in handling their appeal submission and court fee payment violated their right to court protection under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found no violation because the lower courts based their decisions on facts supported by the file and the appellant failed to meet the burden of proof regarding the missing document.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not review ordinary court decisions unless fundamental rights are violated, and a party bears the burden of proving procedural defects that deny access to court.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jana Musila ve věci stěžovatelky UNIMEX-INVEST, s. r. o., Svojsíkova 2/1596, Ostrava - Poruba, právně zastoupené advokátem Mgr. Tomášem Gureckým, Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, adresa pro doručování: Elektrárenská 125, Frýdlant nad Ostravicí, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2010 sp. zn. 5 Cmo 300/2009 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 11. 5. 2009 sp. zn. 19 Cm 55/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 21. 6. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. V nalézacím řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod. sp. zn. 19 Cm 55/2005 byl dne 5. 10. 2007 vydán rozsudek pro zmeškání. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dne 6. 11. 2007 návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání a odvolání. Návrh na zrušení rozsudku a odvolání proti rozsudku zaslala stěžovatelka soudu faxem a následně ve lhůtě poštou. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 19 Cm 55/2005 byl návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítnut. Výzvou ze dne 1. 2. 2008 byl stěžovatel vyzván k uhrazení soudního poplatku za odvolání. Poplatek byl uhrazen. Podáním stěžovatelky doručeným krajskému soudu dne 20. 2. 2008 a 21. 2. 2008, tj. až po vyhotovení výzvy soudu k uhrazení soudního poplatku datované v Olomouci dne 1. 2. 2008 bylo podáno odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 19 Cm 55/2005. Stěžovatelka má za to, že vzhledem k tomu, že je v soudním spise její odvolání založeno, vzhledem k tomu, že ji soud vyzval k uhrazení soudního poplatku a vzhledem k tomu, že ona tento soudní poplatek zaplatila, bylo odvolání podáno řádně a včas. Napadenými rozhodnutími obecných soudů tak mělo dojít k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 4, čl. 36 a čl. 38 Listiny. Přípisem ze dne 25. 6. 2010 stěžovatelka poukázala na blíže neurčené rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož nelze přičítat k tíži účastníka řízení skutečnost, že ve spise se nenachází listina zaslaná účastníkem soudu.
III. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí orgánů státní moci a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů ani orgánů činných v trestním řízení a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti těchto orgánů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
K namítanému porušení čl. 36 Listiny Ústavní soud opakovaně konstatuje, že se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.
I. ÚS 2/93
, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že obecné soudy opřely své závěry o skutečnosti, mající oporu ve spisu.
Ústavní soud dále konstatuje, že obecné soudy dospěly k závěru, který lze ústavně právně akceptovat. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu. V rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatelky. Soudy v odůvodnění napadených usnesení se otázkou lhůty, resp. včasného podání odvolání podrobně zabývaly a v tomto směru jim není čeho vytknout. Je sice pravdou, že v souvislosti s odvolacím řízením došlo ze strany krajského soudu k pochybení, pokud tento vyměřil stěžovatelce soudní poplatek za odvolání, nicméně tato skutečnost sama o sobě ještě nemůže ničeho změnit na takové skutkové okolnosti, jako je plynutí lhůty pro podání odvolání. Namítá-li stěžovatelka, že jí nelze přičítat k tíži skutečnost, že do spisu nebyla zařazena jí zaslaná listina, lze plně odkázat na odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu, který se touto okolností ve svém odůvodnění zabýval. V souvislosti s prokazováním podávání návrhů lze v uvedené souvislosti odkázat též na nález Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 179/2006
, podle něhož je na účastníkovi řízení, aby ve sporném případě unesl důkazní břemeno tvrzení.
Co se týče nesprávného procesního postupu soudu při zaslání výzvy k zaplacení soudního poplatku z odvolání, tak tento byl reparován usnesením krajského soudu ze dne 1. 6. 2010, kterým bylo sporné usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 2. 2008 sp. zn. 19 Cm 55/2005 zrušeno a stěžovatelce byl zaplacený soudní poplatek vrácen.
Stran námitek zákonného soudce nezbývá než uvést, že tuto námitku vznáší stěžovatelka teprve v ústavní stížnosti a z materiálního hlediska tak nenaplnila princip subsidiarity, na němž je institut ústavní stížnosti založen.
Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu