Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 910/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.910.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming excessive discretion in evidence evaluation and property ownership determination.

Numero d'incarto III.ÚS 910/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding lower court rulings on property ownership. The applicant argued that the courts abused their discretion in evaluating evidence and applying the concept of good faith under Civil Code § 134. The Court determined that the lower courts' actions did not constitute an extreme excess of discretion warranting constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the lower courts' evaluation of evidence or application of law does not represent an extreme excess of discretion or a clear violation of legal standards.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint excess of discretion evaluation of evidence good faith doctrine property ownership lower court review constitutional admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolu č.
Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 134 obč. zák.
dobré víry (§ 134 obč. zák.).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 191/06
Constitutional Court dismisses complaint over litigation costs when appellant caused procedural delay by failing to serve appeal.
III. ÚS 126/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming lower courts wrongly applied restitution blocking rules regarding property transfer.
III. ÚS 303/04
Constitutional Court annuls Regional Court ruling for arbitrary procedural delay denial violating fair trial rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
IV. ÚS 221/04
Constitutional Court partially allows constitutional complaint, striking down state cost order due to procedural delays.
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
III. ÚS 677/07
Constitutional Court allows cost reimbursement when administrative court stops proceedings due to applicant's satisfaction.
IV. ÚS 1181/07
Constitutional Court allows father's alimony claim by striking lower court ruling for arbitrary application of family law.
Pl. ÚS 85/06
Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of fair trial rights due to conflicting Supreme Court rulings on mortgage rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Z. S., zastoupené JUDr. Emerichem Slavíkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010 č. j. 22 Cdo 3022/2008-421 a č. j. 22 Cdo 3023/2008-423, rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008 č. j. 31 Co 491/2007-357 a ze dne 16. ledna 2007 č. j. 31 Co 547/2006, 31 Co 599/2006-249, a rozsudkům Okresního soudu v Benešově ze dne 28. června 2007 č. j. 10 C 1513/2002-304 a ze dne 16. března 2006 č. j. 10 C 1513/2002-142, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna 2006 č. j. 10 C 1513/2002-187, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v právní věci o určení vlastnictví. Tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolu č. 1 k této úmluvě.

V podrobně rozvedeném návrhu popsala své výhrady směřující vůči hodnocení důkazů ze strany obecných soudů a následnému podřazení jimi učiněných skutkových zjištění pod rámec podmínek pojmově tvořících obsah institutu vydržení, resp. dobré víry (§ 134 obč. zák.). Na podporu svých vývodů o dotčení ústavně zaručených práv stěžovatelka rovněž odkázala na judikaturu Ústavního soudu vymezující případy svévole v rozhodování obecných soudů a domáhala se, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Benešově sp. zn. 10 C 1513/2002. Po jeho prostudování a posouzení celého kritizovaného procesu jako celku (kupř. nález

sp. zn. III. ÚS 191/06

) dostatečný důvod ke kasaci napadených rozhodnutí neshledal.

V této souvislosti nutno zdůraznit, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Totéž se stran soudního řízení vztahuje i ke zjišťování (z pohledu aplikovaných právních norem) relevantního skutkového stavu.

Projev svévole při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (při hodnocení důkazů) ze strany obecných soudů, napadená rozhodnutí dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další). Rovněž interpretace relevantního právního rámce jimi provedená není nepřiměřená zjištěným skutkovým okolnostem, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

).

V důsledku uvedeného Ústavní soud, aniž by jakkoliv bagatelizoval jednotlivé (dílčí) námitky stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu