Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2950/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2950.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies and lack of jurisdiction.

Numero d'incarto I.ÚS 2950/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by M. S. and K. S. regarding delays in their compensation proceedings. The applicants sought to halt procedural delays and access information about their case before the City Court in Prague. The Court dismissed the complaints because the ordinary court proceedings were still ongoing, violating the principle of exhausting all available remedies.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if all ordinary legal remedies have not been exhausted or if the Constitutional Court lacks jurisdiction over the specific request.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ordinary court proceedings subsidiarity principle jurisdictional limits procedural delays access to information

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu
e) zákona o Ústavním soudu], zčásti pak také jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
čl. 6 a čl. 14 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. S. a K. S., směřujícímu proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícím v postupu projednávání odškodnění Ministerstvem spravedlnosti v řízení vedeném pod sp. zn. 29 C 267/94, Obvodním soudem pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 20 C 12/2009 a Městským soudem v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 64 Co 270/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 8. 2010 se stěžovatelé domáhali zabránění dalším průtahům v projednávání odškodnění dvanáctiletého procesu. Stěžovatelé požadovali, aby Ústavní soud zajistil dodržování ústavních zákonů a lidských práv a svobod v rámci procesu ve věci jejich stížnosti proti nespravedlivému odškodnění a aby soudy přestaly porušovat jejich základní lidská práva a svobody garantovaná čl. 6 a čl. 14 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále požadovali, aby jim Ústavní soud zajistil přístup k informacím o projednávání jejich stížnosti na odškodnění Městským soudem v Praze pod sp. zn. 64 Co 270/2010. Stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud stanovil dokončení projednání stížnosti stěžovatelů proti nespravedlivému odškodnění v nejkratším možném termínu.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé podali dne 13. 4. 2010 proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 20 C 12/2009, který rozhodoval o stížnosti stěžovatelů proti nespravedlivému odškodnění, odvolání, které nyní projednává Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 64 Co 270/2010. Stěžovatelé tak podali ústavní stížnost, ačkoli řízení před obecnými soudy stále pokračuje, a proto nemohl Ústavní soud jejich ústavní stížnost projednat. Jestliže nebyly vyčerpány všechny prostředky, které právní řád stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje (§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), odmítl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], zčásti pak také jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Pokud totiž stěžovatelé požadovali po Ústavním soudu, aby jim zajistil přístup k informacím o projednávání jejich stížnosti městským soudem, není Ústavní soud k projednání takového návrhu v řízení o ústavní stížnosti příslušný. Ačkoliv podání stěžovatelů vykazovalo četné další vady [stěžovatelé např. nebyli zastoupeni advokátem, ačkoliv § 30 zákona o Ústavním soudu vyžaduje obligatorní právní zastoupení], Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému nevyzýval k jejich odstranění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj