Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding fair trial rights in civil proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by P. S. against the Regional Court's decision to reject a motion for reopening civil proceedings. The applicant argued that lower courts improperly evaluated evidence and violated his right to a fair trial and equality of arms. The Court ruled that the appellate court correctly ordered a hearing to rectify procedural errors and found no evidence of arbitrary decision-making or extreme inconsistency with facts.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may only review whether lower courts' legal conclusions are in extreme contradiction with established facts or violate constitutional rights, and mere disagreement with their reasoning does not constitute a violation of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného Mgr. Ivo Ďopanem, advokátem se sídlem Ústí nad Orlicí, Komenského 160, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. dubna 2010 č. j. 26 Co 47/2010-947, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. července 2010 a doplněnou podáním ze dne 4. října 2010, stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že v řízení před soudem prvního stupně i v řízení před soudem odvolacím byl porušen čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") , aniž nařídil jednání, usnesením ze dne 17. června 2009 č. j. 12 P 228/99-746 zamítl žalobu stěžovatele o povolení obnovy řízení o snížení výživného. Proti tomuto usnesení se stěžovatel v zákonné lhůtě odvolal a namítal, že okresní soud nesprávně dovodil, že jím navrhované důkazy byly soudu známy již při předchozím rozhodování a soud je vzal v úvahu a namítl podjatost senátu 26 Co Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"). Krajský soud v usnesení napadeném ústavní stížností uvedl, že rozhodnutí okresního soudu trpí nepřesnostmi a chybami a k projednání žaloby mělo být nařízeno jednání. Toto pochybení odvolací soud zhojil tím, že jednání nařídil a ponechal prostor stěžovateli k uplatnění jeho tvrzení a důkazů ve smyslu § 228 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud poté usnesení okresního soudu potvrdil a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že neshledal žádný z důvodů uvedených v § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., pro které by měl povolit obnovu řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na rovnost účastníků, neboť obecné soudy hodnotily navržené důkazy nepřijatelným způsobem. Odvolací soud podle tvrzení stěžovatele nenapravil chybnost rozhodnutí soudu prvního stupně a svým vlastním rozhodnutím nejen že neposkytl ochranu právům stěžovatele, ale naopak se svévolností svého rozhodování podílel na porušení práv stěžovatele zaručených Ústavou a Listinou.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněno a zda zjevně není výsledkem libovůle ze strany soudů.
Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Odvolací soud ve věci nařídil jednání, čímž napravil pochybení učiněné soudem prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl základní důvody, z nichž vycházel. V závěrech učiněných odvolacím soudem neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy v řízení dovodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícím soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 27. října 2010
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu