Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2338/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2338.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint and invalidation request regarding civil procedure rules.

Numero d'incarto IV.ÚS 2338/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint and the request to invalidate a specific provision of the Civil Procedure Code. The petitioner argued that the lower court's refusal to allow representation by a general proxy violated fundamental rights, but the Court found the lower court's reasoning logical and within judicial independence. Consequently, the Court determined the arguments were not sufficiently substantiated to warrant constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints and requests to invalidate statutory provisions are inadmissible if they are clearly unfounded and do not demonstrate a violation of fundamental rights protected by the Constitution or international treaties.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint Civil Procedure Code judicial independence fundamental rights representation by proxy clearly unfounded proportionality test

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu
bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněné.
§ 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
18 Co 198/2010-226 výroku I., spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně uvedl, z jakého důvodu považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a v rozporu s čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a s čl.
čl. 81 a čl. 91 Ústavy
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.
čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy
Nelze než uzavřít, že závěry městského soudu byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy
1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Pl. ÚS 21/96
Constitutional Court rejects challenge to retroactive lease termination law citing public interest in privatization.
Pl. ÚS 45/04
Constitutional Court strikes down Criminal Procedure Code section requiring pre-hearing on detention review decisions.
III. ÚS 83/96
Constitutional Court dismisses appeal on defense rights, allowing court-appointed counsel when chosen counsel is inactive.
II. ÚS 688/05
Constitutional Court dismisses appeal against criminal conviction, ruling it lacks jurisdiction to grant parole.
I. ÚS 272/02
Constitutional Court invalidates lower court rulings for violating property rights due to inconsistent application of singular succession rules.
I. ÚS 643/04
Constitutional Court allows constitutional complaint; lower courts dismissed claim based on statute of limitations contrary to good morals.
I. ÚS 557/05
Constitutional Court ruled lower courts violated autonomy of will by declaring insurance contract invalid despite parties' clear intent.
II. ÚS 2221/07
Constitutional Court allows claimant's appeal, ruling regional court violated constitutional rights by mechanically applying damage compensation rules.
I. ÚS 50/03
Constitutional Court quashes lower court rulings for ignoring relevant evidence on ownership of cultural property.
III. ÚS 268/98
Constitutional Court dismisses appeal as non-justiciable since substantive proceedings remain pending and merit not yet decided.
I. ÚS 98/04
Constitutional Court annuls decisions violating fundamental rights and equal protection regarding citizenship retention. The court ruled that administrative decisions contradicting a 56-year legal status of citizenship retention violate fundamental rights and equal protection. The court held that administrative decisions contradicting a 56-year legal status of citizenship retention violate fundamental rights and equal protection. The court held that administrative decisions contradicting a 56-year legal status of citizenship retention violate fundamental rights and equal protection.
II. ÚS 566/05
Constitutional Court voids Supreme Court ruling for violating legal certainty and equality via change of legal view without broad panel review.
III. ÚS 35/01
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court-ordered disclosure of financial records to expert witness.
I. ÚS 2428/08
Constitutional Court dismisses appeal rejecting general proxy under Civil Procedure Code § 27 as non-constitutional.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel P. P., zastoupený Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Charvátova 11, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2010 č. j. 18 Co 198/2010-226 výroku I., spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. srpna 2010, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2010 č. j. 18 Co 198/2010-226 (dále jen "napadené rozhodnutí"), kterým městský soud rozhodl, že nepřipouští zastoupení stěžovatele obecným zmocněncem Mgr. M. Š. Ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení ustanovení § 27 odst. 2 o. s. ř.

Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně uvedl, z jakého důvodu považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a v rozporu s čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel má za to, že aplikací ustanovení § 27 odst. 2 o. s. ř. a napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva a svobody, aniž by pro tento zásah existoval naléhavý důvod, ospravedlnitelný společenskou potřebou, jež by obstála testu proporcionality. Na podporu svých tvrzení odkázal stěžovatel na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod

sp. zn. Pl. ÚS 21/96

,

Pl. ÚS 45/04

,

III. ÚS 83/96

,

II. ÚS 688/05

,

I. ÚS 272/02

,

I. ÚS 643/04

,

I. ÚS 557/05

,

II. ÚS 2221/07

,

I. ÚS 50/03

,

III. ÚS 268/98

,

I. ÚS 98/04

,

II. ÚS 566/05

,

III. ÚS 35/01

a

I. ÚS 557/05

.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že by došlo k porušení tvrzených základních práv.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě polemizuje s právními závěry, ke kterým v rovině podústavního práva dospěl ve věci rozhodující soud a očekává, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že městský soud se celou věcí podrobně zabýval a své rozhodnutí, proč zastupování zmocněncem Mgr. M. Š. zjevně překračuje meze ustanovení § 27 odst. 1, 2 o.s. ř., náležitě odůvodnil. Odůvodnění je logické, srozumitelné a argumentačně přesvědčivé. Ústavní soud nemá důvodu se odchýlit od závěrů v něm uvedených a proto považuje za nadbytečné uvedenou argumentaci opakovat a toliko na ni odkazuje.

Nelze než uzavřít, že závěry městského soudu byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do Listinou a Úmluvou chráněných základních práv.

Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť tyto na posuzovanou věc nedopadají.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ke smyslu a účelu ustanovení § 27 odst. 2 o. s. ř. se podrobně vyjádřil v usnesení ze dne 10. února 2009

sp. zn. I. ÚS 2428/08

(in http://nalus.usoud.cz), ve kterém toto ustanovení v souvislosti s otázkou zastupování zmocněncem Mgr. M. Š. podrobil i testu proporcionality z hlediska jeho kolize s právem na respektování soukromého života. Návrh na zrušení citovaného usnesení spolu s podanou ústavní stížností nebyl shledán jako důvodný a byl odmítnut pro svoji zjevnou neopodstatněnost.

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 27 odst. 2 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 25. října 2010

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu