Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding land use compensation claim.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a landowner against lower court rulings denying compensation for land use restrictions. The applicant argued that free use of her land by a gas station operator violated her rights under Article 11 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court dismissed the complaint as clearly unfounded because the lower courts properly applied the principle of free evaluation of evidence and found no violation of constitutional rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded when the lower courts have correctly applied the principle of free evaluation of evidence and no constitutional violation is evident.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky N.V.L., s. r. o., IČ 26159198, Praha 1, Šítkova 233/1, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Nám. TGM 142, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010 č. j. 12 Co 98/2010-96 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 12. 2009 č. j. 21 C 397/2008-67, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že jako vlastnice pozemku byla omezena v jeho užívání, a proto dle jejího přesvědčení byla oprávněna po žalované, která pozemek užívala a využívala pro řadu zařízení nezbytného k provozu čerpací stanice, požadovat přiměřenou náhradu. Poukázala na rozsah svého omezení při užívání předmětného pozemku, na skutečnost, že ten se nachází v areálu čerpací stanice a žalovaná jej používá bezplatně ke své podnikatelské činnosti - proto žalobou uplatněnou částku považovala za přiměřenou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byly potvrzeny výroky soudu I. stupně o zamítnutí žaloby ohledně částky 39.081,- Kč s příslušenstvím (uplatněné k vydání bezdůvodného obohacení) a rozhodnuto o nákladech řízení, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 v napadených výrocích v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 a 5, ve spojení s § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (§ 219, § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu). V odůvodnění svého rozsudku se s poukazem na rozsah soudem I. stupně provedených a hodnocených důkazů a na svou ustálenou judikaturu vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými - proto lze v dalším na toto vyčerpávající odůvodnění odkázat. Nutno dodat, že výše bezdůvodného obohacení žalované a tedy výše plnění, k němuž ji soud I. stupně zavázal (v částce 825,- Kč s přísl.) byla stanovena na základě důkazů, jejichž provedení a hodnocení nebylo shledáno v rozporu s § 132 občanského soudního řádu. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v cit. § 132 občanského soudního řádu, a tak nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" obecnými soudy učiněná hodnocení, jestliže při něm byly kautely dané tímto ustanovením respektovány.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu