Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3048/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.3048.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as filed after the mandatory 60-day deadline under the Constitutional Court Act.

Numero d'incarto II.ÚS 3048/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint because it was filed after the statutory 60-day deadline. The petitioner submitted the complaint on October 25, 2010, while the Supreme Court's decision was only delivered to the petitioner on August 12, 2010, making the filing date clearly beyond the limit. The court ruled that the mandatory time limit cannot be extended or excused, even if the lower court failed to forward the case promptly.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The mandatory 60-day deadline for filing a constitutional complaint is strict and cannot be excused for delays caused by the lower court's failure to forward the case.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory deadline missed time limit Constitutional Court Act mandatory provision procedural defect non-extendable period

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění).
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010 sp. zn. 11 Tdo 312/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 10. 2010 stěžovatel napadal výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu. Podání bylo nejprve dne 10. 10. 2010 učiněno u Okresního soudu v Opavě, ovšem dne 25. 10. 2010 stěžovatel obdržel od okresního soudu sdělení ze dne 11. 10. 2010 (sp. zn. 19 T 39/2008), ve kterém okresní soud stěžovatele vyzval, aby se stran "ústavní stížnosti" obrátil přímo na Ústavní soud, neboť okresní soud není v tomto ohledu oprávněn ani povinen poskytovat požadovanou součinnost.

Ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené k jejímu podání.

Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Dotazem na Okresní soud v Opavě Ústavní soud zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno právní zástupkyni stěžovatele pro řízení před Nejvyšším soudem dne 2. 8. 2010 (a stěžovateli pak dne 12. 8. 2010). Byl-li návrh adresovaný Ústavnímu soudu zaslán až dne 25. 10. 2010, je zřejmé, že se tak stalo po zákonem stanovené 60 denní lhůtě (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Zřetelné pochybení stěžovatele, spočívající v zaslání ústavní stížnosti soudu, jenž k jejímu projednání neměl pravomoc, Ústavní soud nemůže reparovat, neboť citované kogentní ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vylučuje prominutí zmeškání lhůty, v níž je nutno ústavní stížnost podat (srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 248/96

, Sb.n.u., sv. 6, str. 601). Okresní soud jakožto orgán veřejné moci sice nemá stanovenou povinnost postoupit návrh Ústavnímu soudu, nicméně měl by to pokud možno obratem učinit, a to už v zájmu udržení důvěryhodnosti soudnictví ve vztahu k veřejnosti. Učiní-li tak opožděně "nelze považovat lhůtu vyžadovanou k podání příslušného návrhu za zachovanou, pokud není dodržena v okamžiku doručení takového postoupeného návrhu Ústavnímu soudu (resp. v okamžiku, kdy tento orgán předal postoupený návrh k přepravě)" (srov. Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 113).

Vzhledem k výše uvedenému soudci zpravodaji nezbylo než stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě zákonem stanovené pro její podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění). Byť ústavní stížnost vykazovala i četné další vady (zejména stěžovatel nebyl zastoupen právním zástupcem ve smyslu ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přičemž Ústavní soud advokáty stěžovatelům nepřiděluje, ale v případě problémů s jeho obstaráním je třeba se obrátit na Českou advokátní komoru; v návrhu dále absentovalo označení konkrétních základních práv a svobod, jejichž ochrany se stěžovatel u Ústavního soudu dovolává, jakož i vylíčení rozhodujících skutečností), Ústavní soud však vzhledem k výše uvedenému nevyzýval k jejich odstranění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj