Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3033/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.3033.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust ordinary appeal remedies.

Numero d'incarto I.ÚS 3033/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible. The applicant had already filed a cassation appeal against the lower court decisions but had not yet obtained a ruling on that appeal. The court held that the principle of subsidiarity requires exhausting all ordinary legal remedies before seeking constitutional protection, and since the cassation appeal was pending, the complaint violated procedural prerequisites.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 75 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 letter e): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies provided by law, as the principle of subsidiarity mandates that constitutional protection is subsidiary to ordinary judicial protection.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies principle subsidiarity of constitutional protection cassation appeal pending procedural prerequisites compliance

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 75 para. 1
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 letter e)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. Š., zastoupeného JUDr. Daliborem Grůzou, Ph.D., advokátem se sídlem Mírová 4, 693 01 Hustopeče, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2010 č. j. 4 To 26/2010 486 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. 40 T 13/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 10. 2010, která byla podaná poštovní přepravě dne 21. 10. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí.

Dotazem v příslušné kanceláři Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal ve své věci dovolání, a to proti svrchu uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dálen jen "zákon o Ústavním soudu"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. v § 75 odst. 1 věta za středníkem a též v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, uvedené výjimky z této zásady].

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.

Protože stěžovatel, jak svrchu uvedeno, podal ve své věci dovolání, o kterém dosud rozhodnuto nebylo, je zřejmé že zatím prostředky, které mu právní řád na obranu práv poskytuje, nevyčerpal, resp. nebylo o nich dosud rozhodnuto.

V dané chvíli Ústavní soud nemůže o stěžovatelově věci rozhodovat, neboť by zasahoval do kompetencí obecných soudů věc posoudit a řádně o ní rozhodnout. Ústavní soud také není oprávněn zkoumat důvodnost podaného dovolání, když jeho přípustnost je dána ze zákona.

Proto aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj