Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 167/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.167.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of legal remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 167/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Ms. T. Š. against a district court judgment ordering her to pay a fine. The applicant argued she was not summoned to the hearing and that procedural errors occurred, but the court found she had not exhausted all available legal remedies, including an appeal and a claim for invalid service. Consequently, the court ruled the complaint inadmissible under the exhaustion of remedies provision because the applicant had not pursued all statutory means of protection.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint as inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means of legal protection provided by law, unless the complaint substantially exceeds the applicant's personal interests.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility procedural means protection legal remedies exhaustion Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. T. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem Praha 1, ul. 28. října 1001/3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. prosince 2002 sp. zn. 16 C 2796/2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. ledna 2010 a doplněna podáním dne 8. února 2010, domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s.) částku 206,- Kč a náklady řízení v částce 1 475,- Kč z titulu jízdného ve výši 6,- Kč a částky 200,- Kč k němu, neboť cestovala ve veřejném dopravním prostředku provozovaném žalobcem a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že k jednání, na kterém byl napadený rozsudek vydán, nebyla předvolána, dále zpochybnila řádné doručení žalobního návrhu a postup soudu, který nespojil všech 17 návrhů v jednu projednávanou věc.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "podústavního" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], resp. některé z ústavních kautel.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatňováním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Výjimku z tohoto pravidla pak mj. představuje § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Ústavní soud z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 16 C 2796/02 zjistil, že Dopravní podnik hlavního města Prahy, a. s., se návrhem na vydání platebního rozkazu podaného dne 17. dubna 1998 domáhal po stěžovatelce zaplacení 206,- Kč s přísl. Platební rozkaz ze dne 4. července 2000 sp. zn. 11 Ro 516/98 obvodní soud doručoval stěžovatelce na adresu P. Zásilka byla soudu vrácena dne 23. října 2000 s informací, že nebyla vyzvednuta. Obvodní soud usnesením ze dne 17. června 2002 sp. zn. 11 Ro 516/98 platební rozkaz zrušil, neboť jej nebylo možno doručit do vlastních rukou stěžovatelky a poté na jednání nařízeném na den 13. prosince 2002 jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s. ř. v nepřítomnosti stěžovatelky. Ze spisu se dále podává, že stěžovatelka podala proti napadenému rozsudku dne 4. prosince 2009 odvolání a žalobu na neúčinnost doručení napadeného rozsudku. O podaném odvolání dosud nebylo Městským soudem v Praze rozhodnuto a návrh na rozhodnutí o neúčinnosti doručení byl usnesením obvodního soudu ze dne 6. ledna 2010 zamítnut. Ze spisu obvodního soudu sp. zn. 16 C 2587/02 i z informací získaných Ústavním soudem v souvislosti s řízením o ústavních stížnostech vedených pod

sp. zn. I. ÚS 168/10

,

II. ÚS 161/10

a

II. ÚS 174/10

se zjišťuje, že stěžovatelka se proti zamítavému rozhodnutí neodvolala a citované usnesení nabylo právní moci dne 30. ledna 2010.

Je tedy zjevné, že stěžovatelka v rámci své obrany zvolila určitou procesní taktiku, v rámci níž však nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. V právě projednávané věci pak není podle přesvědčení Ústavního soudu splněno ani shora zmíněné kritérium podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) o Ústavním soudu [(k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 387)], jakož i existence podstatné újmy, jež by byla stěžovatelce způsobena zásahem do jejích ústavně zaručených práv (srov. kupříkladu rozhodnutí

sp. zn. III. ÚS 1295/09

,

III. ÚS 3021/09

nebo

III. ÚS 3119/09

).

Proto Ústavnímu soudu nezbylo. než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 25. října 2010

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka