Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2749/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.2749.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court costs allocation after appeal withdrawal. Constitutional Court dismisses complaint on appeal withdrawal costs; formalistic ruling upheld as fair process. Constitutional Court rejects complaint; appeal withdrawal costs ruling deemed legally sound and non-bagatellar. Constitutional Court dismisses complaint; costs ruling follows statutory law without procedural violation. Constitutional Court dismisses complaint; appeal withdrawal costs allocation deemed legally justified. Constitutional Court dismisses complaint; costs ruling respects fair trial principles and statutory law. Constitutional Court dismisses complaint; costs ruling upheld as reasonable and procedurally correct.

Numero d'incarto III.ÚS 2749/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a civil court's order to pay litigation costs. The applicant argued that the court's decision to award costs to the opposing party was legally flawed because the appeal had been withdrawn, rendering the costs allocation unjustified. The court rejected this claim, holding that the lower court correctly applied the law and that the decision did not violate fair trial principles or constitute a trivial case warranting constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 146 odst. 2 věta první OSŘ; § 207 odst. 2 OSŘ: The Constitutional Court reviews costs allocation decisions with extreme caution, intervening only in exceptional cases of procedural violations, and upholds rulings that reasonably apply statutory provisions to the circumstances of the withdrawn appeal.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal litigation costs allocation appeal withdrawal consequences fair trial principles civil procedure law procedural justice bagatellar case exclusion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 146 odst. 2 věta první OSŘ
§ 207 odst. 2 OSŘ
Odvolací soud na základě zpětvzetí odvolání stěžovatelem postupoval dle § 207 odst. 2 OSŘ a odvolací řízení zastavil.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotven v ustanovení § 18 občanského soudního řádu a v podmínkách tohoto zákona se promítá v řadě jeho ustanovení, která jsou aplikovatelná i v projednávaném případě (nálezy
§ 18 občanského soudního řádu
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotven v ustanovení § 18 občanského soudního řádu a v podmínkách tohoto zákona se promítá v řadě jeho ustanovení, která jsou aplikovatelná i v projednávaném případě (nálezy
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. L. Z., zastoupeného Mgr. Jakubem Urbánkem, advokátem v Praze 6, Hošťálkova 46, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2010 č. j. 69 Co 316/2010-71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, řádně a včas podané, stěžovatel navrhl zrušení výroku II. výše označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále též "odvolací soud"), což odůvodnil tvrzením, že jeho vydáním došlo k porušení jeho základního práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jedná se o výrok, kterým odvolací soud rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení.

Z ústavní stížnosti a z kopie napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2010 č. j. 70 Ec 1039/2009-54, které však posléze vzal zpět. Na základě této procesní situace odvolací soud zastavil odvolací řízení (výrok I. napadeného usnesení) a rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalovanému) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.474,- Kč (výrok II. napadeného usnesení).

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud mohl přiznat vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil. Tato účelnost však nebyla dána, neboť o odvolání nebylo ani jednáno. Podle stěžovatele právní závěr odvolacího soudu přehlíží kontext právní úpravy, odvolací soud limitoval dispozici stěžovatele s předmětem řízení, ignoroval konkrétní okolnosti řízení a namísto výroku, jímž by stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže bylo řízení zastaveno, mechanicky aplikoval ustanovení § 146 odst. 2 věta první OSŘ. Stěžovatel tvrdí, že formalistický přístup odvolacího soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení vybočuje z očekávatelné interpretace procesního předpisu.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v kritice odvolacího soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 259/05

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 65).

Zároveň Ústavní soud v řadě rozhodnutí zdůraznil, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, jejichž součástí je princip rovnosti účastníků řízení. Princip rovnosti stran, resp. princip rovnosti příležitostí či princip "rovnosti zbraní" podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotven v ustanovení § 18 občanského soudního řádu a v podmínkách tohoto zákona se promítá v řadě jeho ustanovení, která jsou aplikovatelná i v projednávaném případě (nálezy

sp. zn. IV. ÚS 88/05

,

IV. ÚS 310/05

,

IV. ÚS 748/05

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 87, svazek 38, nález č. 180 a svazek 42, nález č. 135).

O případ porušení principů spravedlivého procesu se v posuzované věci nejedná. Odvolací soud na základě zpětvzetí odvolání stěžovatelem postupoval dle § 207 odst. 2 OSŘ a odvolací řízení zastavil. Své rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodnil tak, že stěžovatel zpětvzetím odvolání z procesního hlediska zavinil, že odvolací řízení bylo zastaveno, a proto je povinen nahradit náklady odvolacího řízení vedlejšímu účastníkovi. Odvolací soud při svém rozhodování aplikoval příslušná ustanovení OSŘ a vyhlášky č. 484/2000 Sb. a své rozhodnutí řádným způsobem odůvodnil. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelem, že rozhodnutí odvolacího soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení vybočuje z očekávatelné interpretace procesního předpisu. Z odůvodnění jeho usnesení vyplývá, že dostatečně objasnil a odůvodnil důvody, které jej vedly ke konečnému rozhodnutí o nákladech řízení. Odvolacím soudem zvolená interpretace podústavního práva nepředstavuje porušení principů spravedlivého procesu.

Navíc lze, vzhledem k výši náhrady nákladů řízení, stanovené v napadeném usnesení odvolacího soudu, věc v rovině ústavněprávního přezkumu označit jako bagatelní a již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny a činí tak návrh zjevně neopodstatněným (srov.

sp. zn. III. ÚS 405/04

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 34, str. 421).

Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k porušení výše zmíněných práv stěžovatele nedošlo, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu