Constitutional Court dismisses constitutional complaint where applicant ignores mandatory lawyer representation rule despite prior warnings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul lower court decisions due to alleged violations of fundamental rights. Although the applicant repeatedly ignored mandatory lawyer representation requirements and was previously warned, the Court deemed further individual warnings ineffective. Consequently, the Court dismissed the complaint based on the applicant's failure to comply with established procedural rules.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to engage a lawyer, even if prior warnings were given in identical cases, as repeated individual reminders are considered inefficient and formalistic.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. J. H., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 3. 2010 č. j. 25 C 466/2008-191 a usnesení téhož soudu ze dne 20. 8. 2010 č. j. 25 C 466/2008-271, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 9. 2010, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud "pro zásah do ústavních práv zajištěných mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech" v záhlaví označená rozhodnutí soudů v jeho civilní věci zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze se závazným právním požadavkem, aby "návrh delegace ze dne 22. 2. 2010 doručil k vyjádření vedlejšímu účastníkovi a po uplynutí lhůty k vyjádření tuto věc okamžitě postoupil Vrchnímu soudu v Praze k projednání a rozhodnutí."
Stěžovatel tak činí, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu").
Z dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 2971/07
,
IV. ÚS 2907/08
a
I. ÚS 892/09
).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj