Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2572/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2572.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as High Administrative Court already fully addressed constitutional issues.

Numero d'incarto IV.ÚS 2572/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Z. H. and J. H. against a High Administrative Court decision regarding their rights as parties in a construction removal case. The applicants argued that administrative authorities and courts incorrectly denied them party status, violating fundamental freedoms under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court dismissed the appeal because the lower courts had already thoroughly examined and resolved these constitutional arguments, rendering the complaint clearly unfounded and offering no new legal insight.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint without a hearing if the lower courts have already fully addressed the constitutional issues and the complaint is clearly unfounded.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal redundant constitutional argument party status in administrative proceedings Charter of Fundamental Rights High Administrative Court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.
čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy ve věci stěžovatelů Z. H. a J. H., zastoupených JUDr. Mgr. Karlem Horákem, advokátem AK Praha 1, Na Poříčí 12, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010 č. j. 9As 74/2009-123, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 3. 9. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť mají za to, že jím (jakož i předchozím rozhodnutím Městského soudu v Praze) byla porušena jejich základní práva (svobody), jež jsou jim garantována zejména čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V řízení, z nichž vzešla rozhodnutí správních soudů, se stěžovatelé domáhali toho, aby s nimi bylo jednáno jako s účastníky řízení o odstranění stavby (dřevěného zádveří nacházejícího se na pavlači před bytem obývaným stěžovateli). Správní úřady, a poté i správní soudy přezkoumávající rozhodnutí správních úřadů, s odkazem na tehdy účinné právní předpisy, dovodily, že stěžovatelé účastníky zmiňovaného řízení být nemohou.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, z nichž toto rozhodnutí vzešlo a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných - tj. i správních - soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána.

Z obsahu stížnosti však vyplývá, že stěžovatelé se domáhají v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností, a to tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných (správních) soudů. Tvrzení a závěry stěžovatelů, ve stížnosti uvedené, byť ve velmi obecné rovině, opakují argumenty, kterými se oba soudy již zabývaly a s nimiž se v odůvodněních svých rozhodnutí řádně vypořádaly, ústavněprávní rovinu věci nevyjímaje. Ústavní soud nemá, co by k věci dodal, když zvláště ústavní stížností napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je velmi instruktivní a vypořádává se i s relevantní judikaturou Ústavního soudu.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. října 2010

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu