Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2135/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.2135.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as unfounded regarding partial court fee exemption. The court rejects the claim that partial exemption violates access to court. The decision upholds general courts' authority on fee exemptions. The ruling clarifies the Constitutional Court's limited review scope. The applicant's financial hardship does not override statutory rules. The court finds no constitutional violation in the partial exemption. The complaint is rejected as clearly unfounded under the law.

Numero d'incarto II.ÚS 2135/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against decisions regarding his partial exemption from court fees. The applicant argued that the partial exemption violated his right to access to court due to his low income and inability to afford the full fee. The court determined that general courts are not subject to constitutional review on factual assessments and fee exemptions are matters for ordinary courts. Consequently, the complaint was rejected as clearly unfounded without a merits decision.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 83, 91 odst. 1, 36; Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud nebylo porušeno základní právo, a Ústavní soud není vrcholem soudní soustavy pro přezkum skutkových zjištění obecných soudů.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal court fee exemption access to court rights partial fee relief unfounded constitutional claim ordinary court authority constitutional review limits

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, § 43 odst. 2 písm. a)
Ústava České republiky, čl. 83
Ústava České republiky, čl. 91 odst. 1
Ústava České republiky, čl. 36
zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele K. Ch., zastoupeného Mgr. Andreou Trojanovou, advokátkou, se sídlem Hybešova 307, 665 01 Rosice, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 8. 4. 2010, č. j. 54 Co 77/2010-313, a proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 11. 2009, č. j. 7 C 1127/2002-308, za účasti Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, a Okresního soudu v Třebíči jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podáním, které označil jako "ústavní stížnost", obrátil na Ústavní soud s tím, že mu dosud nebylo Okresním soudem v Třebíči odpovězeno na jeho žádost o ustanovení právního zástupce, a současně napadl rozhodnutí, jimiž bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od placení soudních poplatků. Protože podání mělo vady, byl stěžovatel vyzván k jejich odstranění, což se stalo podáním jeho právní zástupkyně, které bylo Ústavnímu soudu doručeno ve stanovené lhůtě.

Ústavní stížností napadenými rozhodnutími bylo rozhodováno o opakované žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, neboť o první žádosti bylo rozhodnuto tak, že stěžovateli bylo pravomocně přiznáno osvobození v rozsahu jedné poloviny.

V doplněné ústavní stížnosti vypracované advokátkou stěžovatel podrobně rozvedl důvody, které ho vedly k podání žádosti o úplné osvobození od placení soudních poplatků. Poukázal zejména na to, že jeho jediným příjmem je částečný invalidní důchod, ze kterého je mu navíc strháváno výživné na manželku a dítě, takže mu na obživu zbývá pouze částka 4.912 Kč na měsíc. Stěžovatel zopakoval svoji argumentaci, kterou uplatnil v řízení před obecnými soudy, a tvrdil, že zamítnutím žádosti je mu bráněno v přístupu k soudu. Zdůraznil, že s ohledem na svůj zdravotní stav není schopen si sehnat zaměstnání, protože ačkoliv je na seznamu uchazečů o zaměstnání, žádná vhodná práce mu nabídnuta nebyla. Zpochybnil názor obecných soudů, že soudní poplatek ve výši 450 Kč, respektive jeho polovina ve výši 225 Kč, o který v dané věci šlo, je nepatrný, a že proto bylo v jeho možnostech jej uhradit. Nesouhlasil ani s argumentem, že od posledního rozhodnutí, kterým byl osvobozen od placení soudních poplatků z jedné poloviny, nedošlo na jeho straně k žádné podstatné změně poměrů. V ústavní stížnosti zpochybnil správnost skutkových zjištění, na základě kterých tehdy soudy rozhodly a z nichž vycházela i nyní napadená rozhodnutí. Stěžovatel se proto domáhal zrušení napadených rozhodnutí, neboť je považoval za protiústavní; ačkoliv byly u něho splněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, toto osvobození mu bylo přiznáno jen z části. Tím bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) tím, že rozlišuje návrhy zjevně neopodstatněné, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje článek 83 Ústavy České republiky tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních.

Návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Jak je uvedeno shora, Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, a není přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval v rozsahu stěžovatelem namítaného porušení jeho základního práva na soudní ochranu. Okolnost, zda jsou splněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, je věcí obecných soudů.

Z tohoto hlediska Ústavní soud konstatuje, že v průběhu řízení před obecnými soudy nebylo porušeno stěžovatelovo ústavní právo zakotvené v čl. 36 Listiny. Je třeba respektovat, že ochrana subjektivním právům a zákonem chráněným zájmům je v soudním řízení poskytována pouze za určitých podmínek, které stanoví procesní právo. Jsou to tzv. procesní podmínky, jakožto předpoklady, za nichž může soud jednat a rozhodnout ve věci. Mezi ně patří též splnění poplatkové povinnosti, kterou má zásadně každý, kdo uplatňuje u soudu návrhem na zahájení řízení svůj nárok nebo oprávněný zájem; výjimky z této povinnosti opět upravují právní předpisy (občanský soudní řád, zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Jakkoli se postupy obecných soudů ve věci posuzované ústavní stížnosti mohou jevit jako přísné, jde o postupy zcela odpovídající zákonu, a ani z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) jim nelze nic podstatného vytknout. Proto také stěžovatelem rozvedené výtky na jejich adresu, stejně jako jeho tvrzení stran porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, jsou nepřípadné.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu