Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of legal representation and procedural defects.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against administrative court rulings due to severe procedural deficiencies. The applicant failed to meet statutory requirements, including the mandatory presence of a lawyer, submission of the final decision copy, and correct document formatting. The Court ruled that repeated prior warnings regarding these formalities justified the dismissal without further individual instruction.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 30 odst. 1; § 72 odst. 6; § 34 odst. 2; § 43 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant lacks legal representation and fails to comply with mandatory procedural formalities, provided such defects have been previously warned against.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. B., bez právního zastoupení, směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 14. ledna 2010, č.j. 52 Ca 8/2009-90, a Nejvyššího správního soudu ze dne 12. srpna 2010, č.j. 1 As 31/2010-188, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání navrhovatele, kterým se domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatel zejména nebyl právně zastoupen (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), k rozhodnutí nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva přiznává (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), a podání ani nebylo předloženo v příslušném počtu stejnopisů (§ 34 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně a ve všech případech tak učinil nekvalifikovaně a žádné jeho podání nesplňovalo procesní náležitosti. Ve všech předchozích případech byl proto navrhovatel poučen o vadách a nezbytných náležitostech ústavní stížnosti a nutnosti odstranění vad. Byl tedy opakovaně vyzýván, přičemž naposledy se tak stalo dne 22. června 2010 (
sp. zn. III. ÚS 1601/10
).
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastupování dostávalo stěžovateli vždy v každém individuelním řízení, jestliže se tak stalo v předcházejících identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že předchozí informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku právního zastoupení navrhovatele advokátem proto Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu návrh odmítnul.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2010
JUDr. Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka