Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unlawful detention due to procedural police errors.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a Supreme Court decision maintaining his detention. The applicant argued that police misconduct in the preliminary investigation, specifically bypassing termination rules, unlawfully extended his detention. The court rejected this claim, ruling that such procedural errors do not justify a constitutional violation regarding detention and that the Supreme Court's reasoning was sufficient.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding detention are inadmissible if the lower court's decision is substantively correct and the alleged procedural errors do not constitute a significant violation of constitutional rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 29. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze, Římská 32 proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 37/2010 ze dne 15. 6. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 8 odst. 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.
Napadeným rozhodnutím, jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh, byla s podrobným odůvodněním zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 19/2010 ze dne 20. 5. 2010, jímž bylo rozhodnuto tak, že podle § 71 odst. 5 tr. řádu se stěžovatel, který byl vzat do vazby rozhodnutím ze dne 27. 4. 2009 podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., nadále ponechává ve vazbě z téhož důvodu, současně se zamítají jeho žádosti ze dne 19. 4. 2010 a 19. 5. 2010 o propuštění z vazby a podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř. se nepřijímají nabídky záruk jmenovaných osob, nepřijímá se písemný slib stěžovatele a vazba se nenahrazuje dohledem probačního úředníka.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel obdobně jako v opravném prostředku proti rozhodnutí soudu I. stupně tvrdí vadný zákonu neodpovídající postup policejních orgánů v přípravném řízení v jeho trestní věci, který konkretizuje, a s poukazem na něj dovozuje, že policejní orgány a dozorující státní zastupitelství obešlo ustanovení § 166 tr. ř., upravující skončení vyšetřování. Podáním obžaloby bylo ukončeno přípravné řízení a formálně tak byla zachována lhůta pro další trvání jeho vazby (§ 71 odst. 9 tr. řádu). Nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení tak došlo k jeho ponechání ve vazbě a faktickému nezákonnému prodloužení vazby. Z těchto a dalších ve stížnosti uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby na svobodu.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadeným vazebním rozhodnutím Ústavní soud nezjistil. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí, jež Ústavní soud považuje za ústavně konformní, vysvětlil proč i dle jeho názoru je dána existence vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. Dostatečně také reagoval na námitky stěžovatele vznášené v zásadě i nyní v ústavní stížnosti poukazem na to, že tyto námitky týkající se údajných nedostatků v průběhu přípravného řízení nejsou významné v otázkách rozhodování o vazbě, spíše jde o námitky vztahující se k případnému vrácení věci státnímu zástupci k došetření. V poměru k těmto námitkám připomíná Ústavní soud zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Na zdůvodnění napadeného rozhodnutí soudu tak možno odkázat a uzavřít, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu