Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to failure to file appeal for confusion.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a tenant against a district court judgment rejecting her appeal. The tenant argued violations of fundamental rights regarding her eviction, but the court found she had not exhausted all legal remedies. Specifically, she failed to file an appeal for confusion, a standard procedural step available to challenge a final appeal decision.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupené JUDr. Simonou Corradiniovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Vítězná 2959, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2010 sp. zn. 19 Co 228/2010 a proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 1. 2010 sp. zn. 20 C 194/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze bylo odmítnuto (pro neodstraněné vady) její odvolání proti rovněž napadenému rozsudku Okresního soudu v Kladně, jímž zamítl žalobu, kterou se domáhala určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu.
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
V dané věci je podstatné, že povinností stěžovatelky bylo využít i toho opravného prostředku, jímž je v občanskoprávním řízení žaloba pro zmatečnost, upravená v ustanovení § 229 a násl. o. s. ř., neboť se v kontextu projednávané věci možnost jejího uplatnění objektivně otevírá, a to konkrétně ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., dle kterého může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo - jako je tomu v dané věci - odmítnuto jeho odvolání.
Jelikož tedy stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti institutu žaloby pro zmatečnost nevyužila, podmínku ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nesplnila (nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje), důsledkem čehož je ústavní stížnost ve smyslu téhož ustanovení - jak řečeno výše - nepřípustná.
Jako takovou ji Ústavní soud soudcem zpravodajem (bez jednání) podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Odmítnut musel být taktéž stěžovatelčin návrh na odklad vykonatelnosti napadených soudních rozhodnutí, neboť ve vztahu k (věcně neprojednatelné) ústavní stížnosti má akcesorický charakter, a sdílí tím její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj